|
|
| Osnova | Jak
psát scénář od  30. 03. 2013 |
 |
|
1.
Předmluva Tento článek není návod, jak psát scénář. Návod naleznete zde. V tomto textu uvádím pouze mé osobní postupy, jak píši scénáře. Každý si proto pište scénář tak, jak sami uznáte za vhodné. Jak napsat dobrý scénář se můžete dozvědět ve stejnojmenné knize, jak má scénář vypadat naleznete zde a v tomto textu se jenom dozvíte, jak píše scénáře někdo jiný. Nesnažte se dodržovat mé nebo něčí jiné postupy. Najděte si vlastní styl a ze stylů ostatních se jenom inspirujte. 2. Než začnu psát... Než začnu psát, již mám v hlavě určitou představu o budoucím filmu. Většinou to není celý příběh se všemi zvraty a s jasným začátkem a koncem, ale jen sled několika scén. Většinou znám úvod, závěr a emocionálně nejsilnější scénu. Obvykle si důležité scény představuji např. při poslechu konkrétní hudební skladby nebo písně. Syd Field myslím píše, že by scenárista již celý příběh měl mít v hlavě, ale tohoto pravidla se nikdy nedržím. Rád se totiž nechám překvapit, kam mě příběh zavede. Častokrát nevím, co bude na další straně a častokrát se mi stává, že již dobře promyšlenou scénu změním nebo vypustím. Na psaní mám prostě rád to, jak spojuji scény. Mám třeba vymyšlený úvod a první zvrat, ale nevím, co bude mezi tím. A právě vyplnění tohoto prázdného prostoru je pro mě výzvou. Např. v mém prvním opravdovém scénáři Ona (UPOZORNĚNÍ: následující text prozrazuje děj scénáře Ona, pokud si tento scénář plánujete přečíst, přeskočte na další odstavec.) jsem měl až téměř do dvou třetin scénáře jistou představu o celém filmu, ale pak jsem to zásadně změnil. Původně jsem chtěl děj uzavřít tak, jak to vyplývalo ze scénáře. Tedy že Dívka je skutečně mimozemšťanka. Ale náhle jsem dostal nápad, jak celý děj zamíchat a udělat nečekaný zvrat. Takže když čtete úvodní strany tohoto scénáře, tak jsem je psal tak, že Dívka opravdu není ze Země. Ale nakonec jsem zvolil zcela odlišný závěr. Zde byla velká výzva, protože jsem musel věrohodně napsat, proč by vše mělo být jinak, než jak se to většinu scénáře zdá. Zda se mi to povedlo, to už nechám na ostatních. Ale já z toho mám dobrý pocit, a to je hlavní. Mimochodem, loni jsem začal psát rozsáhlé dílo, kde si na své přijdou fanoušci původně zamýšleného konce. :-) Nic víc neprozradím. Na psaní mě tedy uspokojuje to, že příběh často vytvářím až při psaní - nevím, co bude na další straně. Samozřejmě některé scénáře mám promyšlené více, některé méně. Začátkem roku jsem například napsal scénář k rozhlasové hře (zatím nebudu uvádět bližší podrobnosti), a zde jsem měl celý příběh promyšlený od začátku až do konce. Naopak již roky mám rozepsaný scénář Jinde, který píši, když si chci zvednout náladu a tam nemám ani představu, kam to dále bude směřovat. :-) 3. Když začnu psát... Jeden neúnavný diskutér se stále na Diskuzi ptá, jak vlastně scénář psát. (Ano, jsi to ty fido.) Zda na papír nebo rovnu na počítači. Scénář Duke Nukem jsem psal do tlusté knihy perem Parker, protože jsem ještě neměl počítač, a také jsem neuměl psát na stroji. Scénář Ona jsem psal do sešitu tím stejným perem, protože jsem ještě nebyl navyknutý na psaní na počítači a měl jsem pouze stolní počítač, no a bylo léto, krásné počasí a já chtěl psát venku. Takže jsem si šel sednout na mé oblíbené místo (na skálu v národním parku - jednou se to místo bude jmenovat po mně :-)) a psal jsem. Poté jsem hotový scénář přepsal do počítače. To přepisování trvalo asi pět dní... takže žádná tragédie. Dnes bych to zvládl asi rychleji - ne proto že umím rychleji psát, ale proto, že vydržím déle psát. No a všechny další své scénáře jsem psal již rovnou v počítači. Mám dva notebooky, takže jsem si mohl užívat sluníčka a zároveň psát rovnou v textovém editoru. Můj první notebook (UMAX), měl výdrž baterie kolem dvou a půl až třech hodin, takže to nebylo zase na psaní na celý den. Mimochodem notebook stále funguje a píši na něm tento článek a vytvořil jsem na něm celý tento web. Později jsem si pořídil malý netbook, ale se 100% velkou klávesnicí, a tam baterie vydrží snad osm hodin a náhradní baterie stojí do dvou tisíc. Navíc je malý a lehký, takže s ním můžu psát kdekoliv a klidně celý den. Paradoxně jsem však na tomto netbooku žádný delší scénář nenapsal. :-) Nyní tedy již všechny své texty píši na počítači. Psát na stroji jsem se naštěstí naučil na škole a byla to asi jediná důležitá věc, kterou jsem se tam naučil. Pamatuji si, jak jsme všichni byli vystrašení, že se nikdy psát nenaučíme. No a i když jsem nemehlo, tak za dva roky už celá třída psala něco kolem 150ti až 180ti čistých úhozů za minutu. Teď asi zvládnu i těch 300 úhozů za minutu, takže už píšu skoro rychle, jak rychlé jsou mé myšlenky. :-) Rozhodně tedy všem doporučuji navštívit kurz psaní na stroji, pokud ještě stále ťukáte dvěma prsty a hledáte Q na klávesnici. Psaní na počítači je tedy mnohem rychlejší, efektivnější a přehlednější. Jenom to není tak romantické, jako psaní perem na papír (propisky zahoďte do koše!). V
čem píšu?
Používám textový editor OpenOffice - bezplatná obdoba Microsoft Office (Word). I když jsou speciální programy na psaní scénářů, já píši v klasickém editoru. Už mám za ta léta v prstech tabulátor, takže ho rychle namačkám a je to rychlejší, než abych někde hledal přepínání mezi akcí a dialogem. Ale vy si pište tak, jak vám to vyhovuje. V době, kdy jsem začal více psát scénáře, ještě nebyl Celtx tak vymakaný jako dnes - tenkrát tam nefungoval pravopis a tak, proto jsem zůstal u klasického editoru. Ale když bych si chtěl nějaký film natočit, určitě použiji Celtx. Nezapomeňte zálohovat, zálohovat, zálohovat. To vám radím, ale často na to zapomínám. Takže si čas od času své texty vypalte na CD, zkopírujte na flashku, do mobilu, na jiný počítač a třeba do vašeho e-mailového klienta. Na čím více místech vše budete mít, tím lépe. Nikdy nevíte, co se stane. A osobně si neumím představit, že bych znovu psal ten samý stostránkový scénář jenom proto, že se mi vymazal. Rituál
psaní
Jako většina lidí jsem velice líný tvor, co můžu udělat dnes, odložím na příští století. Školní práci, na kterou jsme měli dva roky, jsem psal dva týdny před odevzdáním a takhle bych mohl pokračovat. V hlavě jsem měl desítky filmových námětu snad od mých 15ti let, ale první kompletní scénář jsem napsal až v r. 2006. Na psaní je nejtěžší začít psát. Jakmile už začnete, je to v pohodě - alespoň po zbytek dne. Další den to začíná nanovo. Kdybych byl nějaký dobrý spisovatel, zvládl bych v pohodě deset scénářů ročně. Ale každý můj dokončený scénář je téměř zázrakem. :-) V ČR jsou možná tisíce až desetitisíce lidí, kteří by rádi napsali scénář, ale kolik jich skutečně scénář napíše? Asi jsou zbytečné jakékoliv rady, jak vás (sebe) přinutit psát. Stejně to vždycky zůstane jenom na vašem odhodlání. U amatérských scenáristů je to ještě o to horší, že za napsání scénáře nic nedostanou. Ani korunu. Zkusím sem tedy napsat pár rad, které by mohly fungovat. Nefungují sami od sebe, fungují jenom tehdy, pokud chcete psát. 4. Jak se donutit ke psaní Ničitel č. 1 - INTERNET. Pokud trpíte menší či větší závislosti na internetu ("Nepřišel mi mail? Nemá někdo nový status? Jsou nějaké nové slevy? A nepřišel mi mail teď?"), nepište na počítači, který má připojení k internetu. K napsání mého prvního scénáře Ona jsem se donutil až ve chvíli, kdy mě jedna holka na internetu (Anna M. - díky :-) tak naštvala, že jsem na dva týdny vypnul počítač a nezapnul jsem ho. Scénář Ona jsem psal asi 10 dní... i když první stránku jsem napsal o půl roku dříve. Ničitel č. 2 - ZÁBAVA. Televize, videohry, kamarádi, to vše vás odvádí od psaní. Buď je vypněte, nebo se jich zbavte (Poznámka redakce: Toto není návod na vraždu.) Ničitel č. 3 - SPOKOJENOST. Buď vás to překvapí nebo ne. Spisovatelé a další umělci většinou nejsou šťastní lidé. Nemají lehký život, a proto se uchylují k psaní. Scenáristé (ne ty, co píší o ničem a reálných věcech) si vymýšlejí příběhy, jaké by chtěli prožít. Proto je Hollywood továrna na sny. Ty nejvtipnější a nejúspěšnější sitcomy píší lidé, kteří neměli veselý život. Proč si tedy něco vymýšlet, když vám nic nechybí? Nejlépe se tedy píše tehdy, když jste na tom špatně. Takže se nechte vyrazit ze školy nebo z práce, mějte v kapse poslední dva tisíce a máte ideální podmínky pro psaní. :-) Samozřejmě se dá psát i když jste spokojení. Pokud za psaní dostáváte peníze, tak už se k tomu nějak dokopete. Ale pravdou je, že ta největší díla vznikla v dobách, kdy na tom jejich autoři nebyli dobře. Příklad ze současnosti: Harry Potter. 5. Když už se dokopu ke psaní Ono dokopat se ke psaní ještě nestačí. Mým rituálem je, že si udělám kávu nebo cappuccino. Už při psaní Duka Nukema jsem si vždy udělal do obřího hrnku cappuccino - to v prášku z velkého pytlíku z Kauflandu za 10 Kč a k tomu nejlépe šlehačku ve spreji. Nyní si dělám kafe se smetanou nebo mraženým dortem. (Nejlepší je ten žlutý z Alberta za 10 až 13 Kč). Jeden dort tak vystačí až na devět hrnků kávy a vy ušetříte za mléko. :-) Doporučuji si tedy najít jednu věc, kterou budete dělat vždy na začátku psaní a budete to dělat pravidelně, aby si pak váš mozek tu věc spojil s tím, že se bude psát - že pane I.P. Pavlove? Pokud pijete pravidelně kávu (já jen u toho psaní), tak si kupte nějakou speciální - jedinečnou. Nebo si uvařte speciální čaj, dejte si speciální dezert... a kuřáci také jistě na něco přijdou. Když se takového rituálu budete pravidelně držet, podmíněný reflex se opravdu utvoří. No ale co vám budu lhát, kolikrát jsem si zapnul počítač, uvařil kávu, vypil kávu a nenapsal jsem ani ťuk. :-) Musíte se prostě překonat. Nejtěžší je začít psát. Napsat pár prvních řádku. Pokračovat tam, kde jste minule skončili. Tohle je ta nejtěžší věc. Většinou jakmile napíšu půl strany, už to jede. Kolik toho jednorázově napíšu? V průměru tak 5 stran (scénářových) - to jsem spokojený. Když napíšu 10 stran, tak jsem hodně spokojený. A výjimečně napíšu i 20 stran. 20 stran napíšu většinou ve chvíli, když se scénářem končím, protože konec už je na dosah, tak to jsem většinou v takovém transu, že zavařím klávesnici. Je přece blbost říct, že těch posledních pět stran dopíšu zítra. Jak dlouho píšu scénář? Celovečerní scénář (90 stran) napíšu tak v průměru za 13 čistých dní. Ale těch 13 čistých dní může také znamenat dva roky. Poslední celovečerní scénář jsem napsal asi za 10 dní, protože jsem byl fakt rozjetý a ke psaní jsem se dokopal. Když jsem psal scénář k rozhlasové hře, psal jsem ho týden před uzávěrkou, takže to byla motivace jak hrom a asi hodinový scénář jsem napsal za 6 dní, což byl fakt můj rekord. Na druhou stranu také musím říci, že hodně scénářů mám rozepsaných třeba i 10 let. Když bych to nějak odhadem zprůměroval, tak scénář napíši za hrubé 3 měsíce. Jako říct, že napíšu scénář za 10 dní zní dobře, ale je prakticky nemožné, abych za měsíc napsal tři scénáře. Kdybych měl opravdu velkou motivaci, tak bych to asi zvládl. 6. Vlastní psaní Teď vám popíšu tedy můj postup, jak většinou píšu. Na denní době moc nezáleží. Scénář Duke Nukem jsem pravidelně psal zhruba od 20 do 22 hodin. Scénář Ona jsem psal v poledních až odpoledních hodinách. A mé poslední scénáře jsem psal dvoufázově - třeba od 11 do 14 hodin a třeba od 18 do 21 hodin. Ale obvykle zvládnu psát tak dvě a půl hodiny za den. Zapnu tedy počítač, postavím vodu na kafe, zapnu si editor, přečtu si posledních pár vět, někdy i stran... dle toho, jak jsem rozjetý, jaká je návaznost. Udělám si kávu a začínám poposrkávat. A to je kritický okamžik, protože kolikrát nenapíšu ani slovo. Důležité je opravdu donutit se psát. Vždy mám pocit, že nevím, jak mám navázat, že píšu nějak hůř než včera, že to v tom scénáři bude jasně vidět. Tak si řeknu, že napíšu klidně nějakou hloupost a později to přepíšu. Ale když si pak scénář později čtu, nikdy nenajdu to místo, kde jsem začínal psát. Je to prostě takový pocit. Je to i jako s prací. První pohyby jsou takové nešikovné, musíte se rozehřát. Takže začínám ťukat pár písmen, pár slov... no ne, já se rozjíždím... už jsem na druhé straně a rázem je o dvě hodiny více a o 7 stran dále. Takto to vypadá, když mám dobrý den. Pochopitelně je spoustu dní, kdy napíšu půl strany, a pak toho nechám. Ale když jsem pod tlakem (ten tlak si musím dělat já sám), tak si prostě říkám, že musím napsat alespoň tři strany. A když se k tomu dokopu, tak to opravdu zvládnu. Psaní samo o sobě není složité - moc často se mi nestává, že bych nevěděl, jak dál. Brzo všechny problémy vyřeším a pokračuji. Horší však je, když nemám chuť pokračovat. V takovém případě už nic jiného nevymyslím. Je to pouze a pouze a jenom na vás. (I když teď mě napadá, že bych si mohl najmout nájemnýho vraha, který by mi mířil pistolí na spánek a opakoval by mi, pokud nenapíšu dnes 20 stran, tak mě zastřelí. To by bylo dobré řešení. :-)) Odborníci také doporučují, aby jste na stole měli pořádek a nebylo tam nic, co by vás rozptylovalo. No já mám na stole mega-bordel a myslím si, že když už se něčím rozptylovat chcete, tak to uděláte. I kdybyste byli v bílé místnosti s notebookem a bílým stolem, pořád tam máte sebe. "Nemám ty nehty už moc dlouhé?" "Co pak je asi v jiné místnosti?" Navíc sám počítač, do kterého píšete, nabízí nespočet možností k rozptýlení. Musíte se zkrátka soustředit na psaní. Jaká je motivace? U amatérů je jedinou motivací představivost, víra, naděje. Asi to dělá každý, já tedy ano, že si představuje, jak se jeho film bude točit, jak si jde pro Oscara za svůj scénář a tak podobně. Řekl bych, že spousta začínajících scenáristu, dříve než napíše jediný řádek scénáře, má už přichystanou děkovací řeč na předávání filmových cen. Nic proti tomu. Určitě to dělejte, protože mnohdy tyto představy budou jedinou vaší odměnou. Ale také musíte scénář napsat - pak budou ty představy reálnější a kdo ví, mohou se stát i skutečností. Chcete slyšet moji "děkovací" řeč na České lvy? Děkovat nebudu, ale pošlu většinu těch pitomců do pr.... :-) Řeknu jim, teď mi dáváte lva, co, když už mám Oscara? :-D Atd., atd., atd. Profesionální tvůrci už jistě mají i finanční motivaci. Ale zase si dejte pozor, abyste se neprodali. Spoustu začínajících scenáristů (např. studentů FAMU) zláká vidina výdělku a píší "scénáře" pro nekonečné seriály. Sice si vydělají, ale mohou také vyhořet, a pak už se nezmůžou na napsání svých vysněných scénářů. Sám si říkám, kdyby mi někdo takovou práci nabídl, jestli bych ji šel dělat. V současnosti už skoro (doslova) nemám ani na chleba, ale nevím, jestli bych byl schopen vyplňovat dějové linky. Tak to je asi tak všechno, co mě napdlo. Konec. |
FAQ Články Odkazy Archiv Diskuze |
|