PSANÍ SCÉNÁŘE

Osnova

Jak napsat scénář: LITERÁRNÍ FILMOVÝ

Rejstřík

Formátování scénáře

Důležité rady

Zajímavé odkazy

Příklady - ukázky - FAQ

Diskuze

4. Formátování scénáře

Uspořádání textu

Filmový scénář má svoji pevně danou strukturu, která se na první pohled může zdát složitá. Ve skutečnosti se však jedná o velice přehledný způsob řešení, kdy každý typ textu má ve scénáři své pevně dané místo a snadno ho tedy kdokoliv najde.

Na následujícím obrázku uvidíte, jak má filmový scénář vypadat - tedy z hlediska formátu.

(zobrazit obrázek v originální velikosti 852x749 v novém okně)

Obr. Rozvržení textu (zobrazit v novém okně)

Textová pole

Na předchozím obrázku jste viděli, jak je rozvržený text ve filmovém scénáři. Jednotlivá textová pole jsou od sebe oddělena jedním vynechaným řádkem, takže sami vidíte, že to není nic složitého. Nyní se dostaneme k jednotlivým typům textových polí. Textová pole jsou útvary neboli samostatné celky textů, z kterých je poskládán celý scénář. Těch základních je pět:

Nadpis
Akce
Postava + dialog
Vsuvka
Přechod

(zobrazit obrázek v originální velikosti 806x706 v novém okně)

Obr. Textová pole (zobrazit v novém okně)

1. Nadpis

(menu Δ)

Do nadpisu se píší základní údaje o scéně – vše velkými písmeny.

Číslo scény (obrazu) se nemusí psát, pokud např. píšete scénář jen pro účely čtení (soutěže). Scény si číslují režiséři či producenti a mají v tom vlastní systém. Pokud však hodláte podle scénáře natáčet film, rozhodně čísla scén nevynechávejte, bude se vám lépe ve scénáři hledat.

EXT. / INT. - tyto zkratky (exteriér, interiér) určují, kde se scéna odehrává, zda-li venku nebo vevnitř. V jedné scéně může být zároveň EXT. i INT.

Tip pro filmaře: Určitě neopomíjejte takto značit scény, což se vám může velice hodit v situacích, kdy například kvůli počasí nemůžete natáčet venku a budete hledat scény, které se odehrávají „pod střechou“.

Název scény se píše co nejkratším heslem. Popisuje, na kterém místě se daná scéna odehrává (MĚSTO, KRAJINA, POKOJ), můžete užít též konkrétní názvy míst (PRAHA, NÁRODNÍ MUZEUM). Pokud se například následující scéna odehrává v konkrétním místě předchozí scény (např. v nemocničním pokoji), můžete to zapsat takto: INT. NEMOCNICE/ POKOJ.

Časové určení scény. Někteří autoři používají pouze výraz DEN / NOC, můžete však použít i konkrétnější označení (např. VEČER, PO ZÁPADU SLUNCE, ...). Do místa pro časový údaj můžete vložit i klimatické prostředí scény (DÉŠŤ, BOUŘKA, ...).

Poznámka: Pravidla některých soutěží jasně určují, jak by měl scénář vypadat. Často se setkáte s tím, že vyžadují pouze užívání výrazu DEN a NOC. Pokud to však určeno není, klidně užívejte podrobnější výrazy, neboť si čtenář udělá lepší představu o atmosféře scény. (Je rozdíl, když do romantické scény napíšete PŘI ZÁPADU SLUNCE, než když se spokojíte pouze s výrazem DEN.)

2. Akce

(menu Δ)

Zde se popisuje vlastní děj filmu. Každá akce by měla tvořit tyto prvky: KDO, KDE, CO. (Pokud je scéna např. bez postav, nebude tam "KDO" atp.)

KDO – Vždy napište jméno postavy, aby bylo jasné, že máte namysli právě onu postavu.

KDE – Stručně popište prostředí scény, kde se děj odehrává.

CO – Velice stručně (téměř heslovitě) popište, co se právě teď děje v příběhu. Namísto pěti nových vět se snažte raději napsat jednu větu a různé informace oddělujte čárkami.

Zvýrazňování slov v textu

Některé informace se v textu zvýrazňují velkými písmeny, aby byly přehlednější.

POSTAVA – Pokud se ve scénáři zmíníte o postavě poprvé, napište její jméno velkými písmeny. Později se píše již normální velikostí písmen (platí pouze pro pole "akce", pokud píšete dialog, postava se vždy píše velkými písmeny).

... V tom se objevuje PETR, mladý muž ve sportovním oblečení. Petr jde k oknu ...

ZVUK – Popisujete-li nějaký zvuk, zvýrazněte ho.

... Při chůzi pomalu našlapuje, parkety však stále hlučně VRZAJÍ ...

KAMERA – Vždy se píše velkými písmeny (pokud samozřejmě myslíme tu "virtuální kameru", která natáčí náš film). Slovo „KAMERA“ užíváme ve scénáři, pokud chceme konkrétně popsat, co kamera zabírá. Místo výrazu „KAMERA“ též můžeme užít slov: „VIDÍME“, „DÍVÁME SE“ apod.) Jak již bylo v úvodu řečeno, jednotlivé záběry popisujte pouze výjimečně.

... KAMERA se pomalu otáčí kolem hlavy Petra a my v dálce VIDÍME nekonečné planiny ...

ČASOVÉ URČENÍ - Oddělujeme-li děj z časového hlediska, můžeme užít např.: POZDĚJI, O NĚCO POZDĚJI, O PÁR MINUT POZDĚJI, atd.

Zvýrazňují se i některé další údaje, ale raději napřemýšlejte nad tím, co všechno napsat velkými písmeny a raději se věnujte vlastnímu příběhu. I když v celém scénáři nebudete mít zvýrazněné jediné slovo, určitě to nikomu nebude nějak zásadně vadit.

3. Postava + dialog

(menu Δ)

Postava

Vždy, když píšete to, co postava říká, napište nejdříve velkými písmeny jméno postavy. Pokud píšete scénář v běžném textovém editoru, jméno postavy zarovnejte na střed, nebo jej odsaďte tabulátorem (osobně užívám 5x tab od levého okraje).

Hlavní postavy popisujte jménem (MARTIN). Vedlejší postavy, které nemají ve filmu příliš prostoru a znázorňují např. určitou profesi, můžete pojmenovat všeobecným názvem (POLICISTA, STARÝ MUŽ, CESTUJÍCÍ). Jestliže je více okrajových postav (např. policistů), můžete je rozlišovat číslicí – před ni napište znak “ # “ (angl. označení pro číslo – najdete jej na angl. klávesnici u znaku “ 3 “). (POLICISTA #2) Nikdy neužívejte stejné pojmenování postavy pro více postav (herců) – např. nemůžete užít v jedné scéně PRODAVAČKA a v jiné scéně též PRODAVAČKA, pokud se nejedná o tu samou prodavačku z předešlé scény.

Dialog

Pod jméno postavy se píše dialog – to co postava říká. Dialog se píše do úzkých sloupců a v každém řádku by mělo být okolo 30 až 35 znaků (5 až 7 slov). Dialog je odsazený od levého okraje stránky (používám 3x tab). Nerozdělujte slova na konci řádku, ale vynechte místo a napište je na řádek nový. Text v úzkých sloupcích se lépe čte a snadněji se v něm orientuje, proto jsou dialogy řešeny takto.

Zkratky užívané za jménem postavy

M.O. - „mimo obraz“ (angl. V.O. - „voice over“). Užívá se za jménem postavy ve chvíli, kdy postava hovoří, avšak není vidět (není v záběru) – např. je v jiné místnosti apod.

MARTIN (M.O.)

POKR. - pokračování (angl. CONT.). Používá se, když je dialog postavy rozdělen např. akcí a ihned potom ta samá postava navazuje na svůj předchozí dialog (musí se jednat o pokračování a ne o nový dialog, který se týká něčeho jiného, nebo se odehrává někde jinde).

MARTIN (POKR.)

Pokud je dialog jedné postavy příliš dlouhý a nelze jej bez větší ztráty místa přesunout na další stránku, rozdělte jej tak, že na konec stránky do míst („vsuvka“) pod dialog napište slovo (více) a na druhou stranu napište do dialogového okna znovu jméno postavy a za ni slovo (POKR.).

MARTIN

Ty asi nejsi odsud? Myslím jako
ze Země. Stejně jsem se vždycky k
holkám choval, jako kdyby byly z
jiný planety, tak je to vcelku
jedno.

(více)

________________________________________________

MARTIN (POKR.)

Je to všechno takový divný.
Nemůžu tomu furt uvěřit. Myslím
tomu, že jsme spolu... tady
jako... my dva... chápeš? ... No
asi ne, když to nechápu ani já.

4. Vsuvka

(menu Δ)

Vsuvka se většinou píše v dialogovém prostoru pod jménem postavy. Do vsuvky se především píší pokyny pro herce, tzn. jakým způsobem postava mluví (hlasitě, nesrozumitelně, ...), ke komu mluví – je-li rozhovor mezi více osobami (k Eva), případně se popíše, co postava při mluvení dělá – toto se však užívá pouze ve chvíli, kdy je to součástí rozhovoru a kdy je to nezbytné ke správnému popsání situace. V ostatních případech používejte pole „akce“.

5. Přechod

(menu Δ)

Přechod rozděluje scény. V drtivé většině se používá výraz STŘIH. Přechod se píše do pravého okraje stránky a nikdy jím nesmí začínat stránka nová. (Výjimkou je v úvodu scénáře ROZTMÍVAČKA, která se však někdy užívat nesmí a někdy je naopak vyžadována. Pokud není řečeno jinak, scénář nezačínejte "roztmívačkou" ani jiným přechodem.)

Uvnitř jedné scény se zpravidla přechod nepíše a místo něj se vynechá jeden řádek. Přechod popsaný ve scénáři je spíše jen orientační, neboť jeho užití ve filmu se řeší až ve střižně.

Základní druhy přechodů:

STŘIH: Na končící záběr přímo navazuje záběr nový (políčko za políčko).

PROLÍNAČKA: Na končící záběr postupně navazuje záběr nový a oba se prolínají dohromady. Uprostřed prolínání jsou vidět oba obrazy zároveň a stejně viditelně. Postupem času první obraz mizí a druhý je stále více zřetelnější.

ZATMÍVAČKA: Záběr se postupně ztmavuje až do temnoty. Většinou se zatmívačka užívá na konci filmu (scénář by však zatmívačkou končit neměl). Pokud je zatmívačka užita v průběhu filmu, většinou na ni přímo navazuje roztmívačka.

ROZTMÍVAČKA: Z temnoty se postupně rozjasňuje obraz. Zatmívačka s roztmívačkou se společně užívají ve chvíli, kdy chceme předchozí a následující scénu od sebe výrazněji oddělit (např. časově).

Pravděpodobně teď máte "plnou hlavu" velkého množství informací týkajících se formátování scénáře, ale nemusíte zoufat, neboť řešení naleznete hned v další kapitole.

5. Důležité rady

číslování str.

formát stránky

int. (interiér)

kamera

literární sc.

m. o. (mimo obraz)

nadpis

námět