|
|
| Osnova | Jak napsat scénář: DIVADELNÍ |  |
Rejstřík |
|
1. Rozdíl mezi filmovým a divadelním
scénářem Nejdříve si musíme uvědomit, jaký je rozdíl mezi divadelní inscenací a filmem. Divadelní představení se odehrává naživo a pouze na jednom místě – na jednom pódiu. (To platí o většině klasických představení. Samozřejmě divadelním inscenacím se meze nekladou, proto se představení může odehrávat i například v přírodě či uprostřed rušné ulice.) Kdežto filmy se obvykle natáčí během spousty dnů a na mnoha místech. Pozorovatelem divadelního představení je divák, kdežto pozorovatelem filmu je kamera! Filmový divák nesleduje natáčení filmu, nýbrž sleduje až hotový záznam, který mu je zprostředkován kamerou. Divadelní divák sedí v divadle na jednom místě a nehybně sleduje prostor (obvykle) před sebou, který se sám o sobě nemění – mění se pouze kulisy a rekvizity. Ale kamera se ve filmu pohybuje prakticky neomezenými směry a způsoby, a navíc se ocitá na mnoha různých místech, která mohou být od sebe vzdálená tisíce kilometrů. V divadle si divák sám vybere, na který prostor se zaměří. V kině se díváme pouze na omezený výřez plochého obrazu. Rozdíly mezi psaním divadelního a filmového scénáře si tedy můžeme představit jako rozdíly mezi vytvářením dvourozměrného a třírozměrného obrazu. Hlavní rozdíly Množství obrazů (scén) V divadle i ve filmu se mění scény (obrazy). V divadle se však scéna mění během představení, proto musí být změna velice rychlá, aby divák nečekal hodiny na to, až se změní kulisa. Z tohoto důvodu dochází k obměně divadelní scény ve velmi omezeném množství - několikrát za představení, a ve spoustě her se fyzická scéna (rekvizity, kulisy) nemění vůbec. U filmu se však scéna může během dvouhodinového představení obměnit stokrát i více. Ale film se může točit i několik měsíců a v kině vidíme až výsledek této dlouhodobé práce. Filmový scénář se tedy skládá z velkého množství obrazů, kdežto divadelní jich obsahuje daleko menší množství. Divadlo: Malé
množství obrazů.
Film: Velké množství
obrazů, popisuje se zda se jedná o exteriér nebo interiér.
Popis obrazů (scén) Běžný film je natáčen v interiérech (uvnitř budovy) i exteriérech (venkovní prostředí). Klasická divadelní hra se však odehrává v jednom sále, kdy kulisy sice mohou navozovat dojem venkovního prostředí, nebo naopak nějakého pokoje, ale divák sedí stále na stejném místě a dívá se stejným směrem, proto se vyznění scény nemění ani v okamžiku, kdy divák změní úhel svého pozorování děje hry. Kamera se však pohybuje a stačí, aby se otočila o pár stupňů a vidí úplně něco jiného. V divadelní hře se tedy scéna popíše v úvodu obrazu a již se zpravidla nemění, proto není nutné popisovat v dalších částech téže scény, co divák vidí a popisuje se již jen řeč a chování herců. Film se však neustále mění, proto se popisuje i v průběhu scény "co se odehrává". Nestačí pouze psát dialogy postav. Divadlo: Scéna se
popíše na začátku a již se dále scénář obvykle soustřeďuje na dialogy
herců.
Film:
To, co vidíme ve filmu, se může zásadně kdykoliv změnit uvnitř jedné
scény, proto scénář může obsahovat popis scény v průběhu celého trvání
dané scény.
Dialogy Drtivá většina her je založena na řeči herců, proto se v divadelní hře mluví a mluví a mluví. Základem klasického divadla je herec. Ve filmu je stejně důležitá i „řeč“ prostředí. Především akční filmy jsou založeny na vizuálním zážitku a při akčních scénách se téměř nemluví. To je zásadní rozdíl mezi oběma typy scénářů. Divadelní scénář obsahuje převážně dialogy (monology), filmový scénář může obsahovat více popisu děje než samotného dialogu. (Akční filmy obsahují málo dialogů, konverzační filmy mohou obsahovat i 95% dialogů.) Divadlo: Prakticky
celý scénář se obvykle skládá pouze z dialogů postav.
Film: Mnohdy je
důležitější vizuální stránka filmu než samotná řeč herců.
Textová pole Divadelní scénář
je tedy technicky mnohem jednodušší než ten filmový, neboť se obvykle
skládá pouze ze tří typů formátů textových polí, přičemž první typ se
užívá většinou pouze na začátku scény a v jejím dalším průběhu se
„mixují“ již jen dva typy textových polí.
Filmový scénář
obsahuje 5 základních formátů textových polí, přičemž své stálé
umístění má první a poslední, kdežto 2. až 3. formát se obvykle
kombinuje v jedné scéně. Standard filmového scénáře je navíc striktně
upravený a měl by se používat jeden určený druh písma i velikosti.
2. Způsob psaní, 3. Členění divadelní hry, 4. Vzhled scénáře |
A D F J M O P S |
|