SCÉNÁŘ.cz Jak napsat scénář Moje scénáře Diskuze Inzeráty Odkazy Kontakt
Osnova
FAQ, příklady, ukázky
Odkazy
  1. Registrace scénáře
  2. Telefonní hovor
  3. Série záběrů
  4. Vypravěč, hlas, myšlenka
  5. Karty, kartičky, budování příběhu
  6. Jak nenaletět?

Diskuze


1. Registrace scénáře (3. 1. 2010)

Pokud chcete své dílo komukoliv nabízet, rozhodně byste jej měli nějakým způsobem zaregistrovat, neboli ochránit proti možnému zneužití. Způsobů je celá řada, ale ne vždy vás plně ochrání.


1. Obálková metoda

Scénář vložte do poštovní obálky a zašlete jej pomocí pošty doporučeně sami sobě. Když vám dílo přijde zpět, rozhodně jej neotvírejte, protože byste sami tuto ochranu znehodnotili. Principem je, že neotevřená obálka (balík) slouží v případě sporu o autorství, jako nepřímý důkaz o době vzniku díla. Můžete tím tedy dokázat, že jste scénář napsali dříve, než někdo jiný. Obálka se otevře až v případě sporu, a to výhradně za účasti osob, které to mohou úředně potvrdit.

Nezapomeňte scénář podepsat. Napište celé své jméno, adresu, datum vzniku, případně i své rodné číslo. Můžete přiložit i podpisy dalších osob, jako svědectví - nejlépe lidí mimo vaši rodinu. Obálku i vhodným způsobem zapečeťte.


2. Úschova u notáře

Navštivte notáře, u kterého si dílo uschováte. Tato registrace opět slouží pouze pro účely dokázání data vzniku díla.


3. Úschova u agentury Dilia

Tento způsob je obdobný jako úschova u notáře. Výhodou je, že Dilia se tomuto přímo věnuje. Dílo se uschová na dobu 5 let za cenu 600 až 1000 Kč. (Jelikož Dilia mění svůj web častěji než já ponožky, tak už mě nebaví pořád aktualizovat odkazy a vyhledávat informace, které neustále někam přesunují, tak si to buď vyhledejte, nebo se na ně vykašlete.)


4. Registrace u speciálních firem

Konzultační kancelář Art & Copyright se zabývá veškerou problematikou autorského práva - poradenství, zprostředkovatelská činnost, registrace díla aj.


5. Mezinárodně uznávaná registrace - pouze díla v angličtině

Na webu WGA.org si můžete registrovat anglicky psané dílo. Tato registrace slouží především pro "americký trh", ale je i mezinárodně uznávaná.


Odkazy:


2. Telefonní hovor (7. 1. 2010)  (menu Δ)
(rychlé střídání dvou scén)

Jak napsat ve scénáři telefonní hovor mezi dvěma postavami? Nejdříve si musíte rozmyslet, zdali budou obě postavy v záběrech, nebo bude vidět pouze jedna hovořící postava a druhá bude pouze slyšena. Nezáleží na tom, jestli jedna postava bude vidět 90% hovoru a druhá pouze 10%, nebo zdali budou obě vidět na "rozdělené" obrazovce.


A) Bude vidět pouze jedna postava

Napište klasický dialog do jedné scény. Za jméno postavy, která není vidět (hovoří jen z telefonu), napište zkratku M.O. (mimo obraz). Do vsuvky můžete vložit údaj, že se jedná o telefonní hovor. Např. (telefon), (z telefonu), (hlas ze sluchátka).

Poznámka: Z hlediska natáčení se natočí pouze jedna scéna, a hlas "z telefonu" se doplní až následně, většinou až v postprodukci. Většinou scéna probíhá tak, že herec jakoby mluví do telefonu, ale odpovědi mu čte někdo ze štábu.


ZVONÍ TELEFON, Martin zvedá sluchátko.

MARTIN
Haló?

Ze sluchátka se ozve HLAS Tomáše.

TOMÁŠ (M.O.)
Dobře mě poslouchej. Máš minutu,
abys vypadnul z baráku.

MARTIN
Cože? Haló? Kdo volá?

TOMÁŠ (M.O.)
Řekl jsem to jasně. Vypadni!

V tomto příkladu byla užita věta Ze sluchátka se ozve HLAS Tomáše. Je tedy jasné, že se jedná o telefonní hovor. Navíc je u jména Tomáše užita zkratka (M.O.), z čehož je patrné, že Tomáše nevidíme, a že tedy stále vidíme pouze Martina, tudíž se jedná o jednu scénu a není potřeba doplňovat další informace.


B) Budou vidět obě postavy

Zde musíme užít dvě scény, protože se telefonní hovor bude natáčet dvakrát na rozdílných místech. Nezáleží přitom na tom, jestli na jednu postavu bude pouze jeden záběr a na druhou deset záběrů, protože se stejně musí natočit obě scény.

Vyřeší se to tak, že napíšete nejdříve jednu scénu (s nadpisem a všemi ostatním náležitostmi). V této scéně např. zazvoní postavě telefon. Jakmile začne hovořit druhá postava (na telefonu), napište druhou scénu (rovněž s nadpisem atd.) a v ní popište druhou postavu, jak hovoří do telefonu. Jakmile začne hovořit opět první postava, nebudete psát opět předchozí scénu (jako novou scénu), ale vynecháte řádek a napíšete: PROSTŘÍHY MEZI a doplníte názvy obou scén (nejlépe jednoslovné), nebo případně jména obou hovořících postav. Dále již píšete standardní dialog mezi postavami, přičemž neužíváte zkratku (M.O.), neboť v důsledku užití výrazu PROSTŘIHY MEZI se automaticky děj odehrává vždy v místě postavy, která hovoří.

I když často ve filmech vídáme, že občas se střídají střihy mezi dvěma hovořícími postavami, ale občas jde zase slyšet pouze "hlas ze sluchátka", neužívejte v takto napsané scéně výraz (M.O.), protože o výsledné podobě střihů se rozhoduje většinou až ve střižně. Vy byste takto akorát scénu zkomplikovali. Samozřejmě, pokud je to nezbytné, můžete užít i výraz, že jde slyšet hlas ze sluchátka, ale opravdu jen v nezbytných případech, např. když je třeba postava #1 zasažena při hovoru střelou, padá na zem a pouští telefon a z telefonu se ozývá zoufalý hlas postavy #2.

1 EXT. BYT - DEN

Martin sedí na gauči, čte si noviny. Začne ZVONIT TELEFON. Martin zvedá sluchátko.

MARTIN
Haló?

STŘIH:

2 EXT. PARKOVIŠTĚ - DEN

Na prázdném parkovišti se opírá o své auto Tomáš, u ucha má přiložený mobil, do kterého hovoří.

TOMÁŠ
Dobře mě poslouchej. Máš minutu,
abys vypadnul z baráku.

PROSTŘIHY MEZI BYTEM a PARKOVIŠTĚM:

MARTIN
Cože? Haló? Kdo volá?

TOMÁŠ
Řekl jsem to jasně. Vypadni!


Obdobným způsobem můžete popsat i děj, jestliže potřebujete mít rychlé střihy mezi dvěma scénami. Např. když se ve dvou místnostech odehrává nějaká soutěž a vy chcete sledovat obě soutěže zároveň. Napíše se to stejným způsobem pomocí MEZISTŘIHŮ, akorát nepíšete dialog, nýbrž akci. Vždy, když "přeskočíte" z jedné scény do druhé, vynechte jeden řádek. A v každé jednotlivé scéně zvýrazněte velkými písmeny název scény nebo postavy, aby bylo patrné, že se jedná právě o onu scénu. Možný příklad:

1 EXT. MARTINŮV POKOJ - DEN

V pokoji je spousta mladých lidí tvořících kruh, v jehož středu klečí Martin, na jehož tváři vidíme nervozitu a napětí. Před ním na zemi leží spousta dílů skládačky.

STŘIH:

2 EXT. TOMÁŠŮV POKOJ - DEN

V sousedním pokoji vidíme totožnou scénu, uprostřed hloučku mladých lidí klečí Tomáš. I on netrpělivě čeká na začátek souboje nad díly skládačky. Ozve se VÝSTŘEL, soutěž začíná! Tomáš se vrhá po dílech skládačky a rychle je třídí. Dav hlasitě POVZBUZUJE.

PROSTŘIHY MEZI MARTINEM a TOMÁŠEM:

V sousedním pokoji MARTIN prohrabuje hromadu dílů, nachází dva kompatibilní díly, začíná je spojovat...

TOMÁŠ právě zapojil první dva díly a sahá po třetím.

MARTINOVI se stále nedaří spojit první dvě části skládačky.

To TOMÁŠ je na tom mnohem lépe, již má čtvrtinu dokončenou.


Pokud se děj neodehrává v jedné (resp. ve dvou) scéně, použijte SÉRII ZÁBĚRŮ.



3. Série záběrů (7. 1. 2010)  (menu Δ)

SÉRIE ZÁBĚRŮ  (SÉRIE STŘIHŮ, SÉRIE RYCHLÝCH STŘIHŮ apod.) se užívá především při akčních scénách (zejména honičky), kdy dochází k velmi rychlému střídání scén. Např. v minutové akční sekvenci může být i 20 scén. Pokud byste měli psát každou scénu jednotlivě s nadpisem a přechodem, zabrala by vám jedna sekvence spoustu místa, ale hlavně by čtenář "vyšel z rytmu", neboť akční scény mají velmi rychlý spád. Proto se užívá SÉRIE ZÁBĚRŮ, kdy každou scénu napíšete pouze na nový řádek a nepíšete nadpis ani přechod.

Ukázka ze scénáře Ona (str. 78).

SEKVENCE JÍZDY MOTORKOU/ SÉRIE ZÁBĚRŮ:

Před DOMEM ANNY stojí motorka – Anna stojí u ní, na
zádech má velký batoh. Anna nasedá na motorku, nasazuje si přilbu, startuje, odjíždí.

Pomalu projíždí kolem MARTINOVI ULICE – u MARTINOVA DOMU stojí policejní auto. Anna jede dál-

-na konci ULICE zatáčí doleva. Z MARTINOVI ULICE vyjíždí policejní auto a jede za Annou.

Na KŘIŽOVATCE na okraji SÍDLIŠTĚ Anna zastavuje... všimne si v zrcátku policejního automobilu, který se k ní přibližuje. Anna na okamžik otočí hlavu na policejní auto. Vjíždí na hlavní silnici.

Anna jede po SILNICI do města... neustále se dívá do
zrcátka – 50 metrů za ní jede policejní auto.
Na KŘIŽOVATCE Anna zatáčí... policejní auto zatočí
stejným směrem.

Na další KŘIŽOVATCE opět Anna zatáčí... policejní auto jede pořád za ní.

Anna jede po rušné SILNICI, policejní auto za ní. Anna projede kolem ODBOČKY vedoucí z kopce dolů do údolí a za ní zpomalí a zastaví u okraje vozovky. Policejní auto projede kolem ní... začne zpomalovat, zastaví v parkovacím pruhu u sídla dopravní policie. Anna se rozjede, otočí se o 180 stupňů a rychle odbočí na silnici vedoucí do údolí. Mizí policejnímu autu z dohledu.

Anna jede dolů po STRMÉ SILNICI kolem garáží... dole
odbočuje na ještě strmější NEZPEVNĚNOU CESTU vedoucí
lesem-

-Dojede naspod ÚDOLÍ a jede podél potoku LESEM po úzké, křivé a hrbolaté cestě.

Anna přijíždí ke konci LESA... vyjíždí ven... ocitá se na silnici pod PŘEHRADOU.
                                                    STŘIH:


4. Vypravěč / hlas / myšlenka (7. 5. 2012)  (menu Δ)

Jak do scénáře zapsat hlas vypravěče nebo třeba slyšitelnou myšlenku?

Vypravěč je určitá postava, kterou na plátně nevidíme, ale slyšíme její hlas. Stejně tak to může být i postava, kterou aktuálně nevidíme (slyšíme pouze její hlas), ale může se objevit v jiném okamžiku. Dokonce to může být i postava, kterou vidíme, avšak na plátně nemluví (nepohybuje ústy), ale slyšíme její hlas - myšlenku.

Platí tedy, že vypravěč (ve smyslu tohoto článku) vždy mluví mimo obraz a od toho se odvozuje i zápis.

Pokud je vypravěč skutečně pouze vypravěč, zapíšeme jeho slova do scénáře jako postava VYPRAVĚČ.

1 EXT. HRAD - DEN

Díváme se na hrad a slyšíme hlas VYPRAVĚČE.

VYPRAVĚČ (M.O.)
Bylo nebylo jedno království.

Pokud bude vypravěčem konkrétní postava z filmu, zapíšeme to jako běžný dialog oné postavy, jen se tam musí doplnit (M.O.) a do pole akce před dialogem napsat, že se jedná např. o vyprávění, aby bylo jasné, že slyšíme pouze hlas oné postavy. Nebo můžeme ke jménu v dialogu napsat např: HLAS ( HLAS MARTINA). Obdobně postupujeme i v případě, že se jedná o myšlenku. V akci to popíšeme tak, aby bylo jasné, že se jedná o myšlenku postavy, která na plátně nemluví - nepohybuje ústy, nebo říká něco na pozadí.

Otázky a odpovědi z Diskuze:

Otázka: Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jak to mám udělat, když budu chtít do scénáře napsat co si někdo myslí a když budu mít třeba vypravěče a budu chtít, aby se to co říká objevilo i ve filmu.

Odpověď: Pokud jde o vypravěče, stačí např. napsat, že slyšíme hlas vypravěče (případně konkrétní postavy), a pak už napsat běžný dialog, kdy se za jméno postavy napíše M.O. (mimo obraz) nebo V.O. (voice over).

S tou slyšenou myšlenkou je to podobné. Hlavně to napiš tak, aby to bylo zřejmé. Tedy např.:

Honza v duchu přemýšlí a my slyšíme jeho myšlenky:

HONZA (M.O.)
Sakra! Co teď budu dělat?

Otázka: Zdravím, mám jen menší problém s vyprávěním. Můžu to do scénaře napsat tak, že první bude to co vypravěč oněkom vypráví, pod to co ten dotyčný dělá a pak už jen, že se to odehrává při tom vyprávění? mám v tom trochu zmatek:)

Odpověď: Záleží na tom, jak to vše bude dlouhé a jestli to vyprávění má přímou souvislost s aktuálním dějem. Pokud se bude jednat o kratší vyprávění (např. cca do 10 řádků), tak to můžeš napsat, jak to popisuješ. Když to vyprávění bude delší, nebo pokud se během vyprávění bude něco důležitého dít - a bude to reflektovat obsah vyprávění, je dobré to vyprávění rozdělovat a mezi to vkládat akci. Ukázku nalezneš např ve scénáři k filmu Terminator 2: (angl.) http://www.scifiscripts.com/scripts/t2.txt (je to zcela na konci).


Otázka: Měl bych jednu otázku. Jak mám napsat ve scénáři, když hlavní hrdina slyší svoje schizofrenní hlasy a mluví s nimi.

Odpověď: Osobně bych to napsal např. takto:

Martin mluví se svým VNITŘNÍM HLASEM.

MARTIN
Musím to zvládnout.

MARTINŮV VNITŘNÍ HLAS (M.O.)
To nikdy nedokážeš. Seš nula!

MARTIN
Buď ticho!

MARTINŮV VNITŘNÍ HLAS (M.O.)
To ty bys měl bejt zticha.

Napsal bych to jako novou postavu, za kterou umístím zkratku (M.O.) - mimo obraz, protože pokud "Martin" nebude otvírat ústa, jeho vnitřní hlas se bude ozývat "ze záznamu", resp. se vytvoří samostatně mimo tuto scénu.



5. Karty / kartičky / budování příběhu (1. 4. 2013)  (menu Δ)

Co to vlastně znamená?

Mezi doporučené způsoby vytváření scénáře je zařazen princip budování děje pomocí karet. Karty jsou kusy papíru (nejlépe tvrdšího) ve formě čtverce nebo obdélníku o velikosti např. běžných hracích karet nebo poznámkových bločků.

Na karty se píší jednotlivé scény nebo sekvence scénáře, které se poté skládají do plynule navazujících celků. Pomocí karet se tak dá vybudovat celý příběh scénáře.

Proč právě karty?

S kartami se dá jednoduše manipulovat: řadit, třídit, přehazovat, vyhazovat, editovat.

Jak má karta vypadat?

Ukázka scenáristické karty.
Co? To je všechno? ... Kartu si udělejte tak, jak to bude vyhovovat vám. Nejviditelnější položkou na kartě je název karty. Název se odvozuje od scény nebo sekvence scén, které kartou popisujete. Název musí být stručný, aby vás "praštil" do očí, když se na kartu budete dívat a již vám bylo jasné o jakou kartu se jedná. Velice dobrou vychytávkou je užívat grafické symboly, náčrty, obrázky apod. Při pohledu na kartu se vám pak během zlomku sekundy vybaví celý její obsah. V případě potřeby si ve zbylém prostoru karty popište další události scény nebo sekvence, které popisujete. Stačí jen pomocí hesel:

- Martin a dívka utíkají.
- Sleduje je policejní helikoptéra.
- Běží roklí v lese.
- Běží kolem potoku.

To, kolik toho napíšete, je zase opět jenom na vás. Pokud budete užívat hodně karet (např. každá scéna bude mít svou kartu), popis může být velice stručný (např. jedno heslo). Pokud naopak budete užívat méně karet - např. 20 pro celý scénář, obvykle to tedy bude znamenat, že popisujete určité sekvence scén (ÚVOD, PÁTRÁNÍ, HONIČKA, PLÁNOVÁNÍ OPERACE, atd.), proto jedna karta v sobě bude zahrnovat několik scén, proto popište, jaké scény zahrnuje.

Karty mají sloužit k jednoduché orientaci, takže na to stále myslete a nepište na jednu kartu dvacet vět. Ale opět je to pouze na vás.

Kde vzít karty?

Můžete užít např. trhací papírky, kousky malých tvrdých papírků (nevím kde se berou, ale my jich doma máme vždy spoustu :-)), vystřihnout si karty z tvrdého papíru. Já teď momentálně užívám staré malé čtvercové fotopapírky 66 x 66 mm, které jsem zdědil po dědovi. Můžete užívat i různé barvy karet - např. tři barvy pro tři dějství.

Kam karty umístit?

Osobně užívám korkovou nástěnku (koupíte ji v papírnictví, Kauflandu nebo velkém Tescu do 100 Kč). Kartičky přišpendluji špendlíky (např. v Kauflandu seženete 100 špendlíku s hlavičkou do 50 Kč - jinde jsou pěkně drahé.) Karty si můžete i přilepit na zeď, rozložit na stůl apod.

Na obrázku je moje menší nástěnka s připevněnými kartami od rozpracovaného scénáře. Nahoře jsou karty již u hotové části scénáře, dole jsou odděleny karty se sekvencemi, které později do scénáře zapracuji. Nástěnka zatím obsahuje zhruba polovinu plánovaného počtu karet.

Nástěnka se scenáristickými kartami.

Počet karet aneb Kolik karet používat?

To záleží jenom na vás: 20, 50, 100, 17,... Pokud tedy plánujete popisovat každou scénu (obraz), sežeňte si karet více.

Jak karty používat a "používat vůbec"?

O budování příběhu pomocí karet se dozvíte v knize Jak napsat dobrý scénář na str. 179 (kapitola 11: Stavba scénáře). Nebudu vám tedy radit jestli karty užívat nebo ne. Ale jejich užívání je doporučeno.

Osobně jsem dříve karty nepoužíval, teď je užívám. Ale ne podle rad Syda Fielda, podle kterého byste nejdříve měli celý příběh vybudovat kartami. Já užívám karty ke snadnější orientaci. Např. teď píši filmovou sérii o několika epizodách a abych se v tom neztratil, mám příběhy jednotlivých dílů scénářů popsány na kartách. Díky kartám si i celý scénář "přečtu" během minuty. Někdy na karty napíši nějakou budoucí scénu, ke které se pak musím dopracovat. Ale zatím jsem ještě scénář nepsal tím způsobem, že bych si jej nejdříve kompletně vystavil na kartách. Ale takto by se asi psát mělo.

Shrnutí:

Karty určitě používejte. Ať již při budování příběhu celého scénáře nebo jenom pro snadnější orientaci. Karty lze nahradit třeba i napsáním poznámek na papír apod. Výhodou karet však je, že je můžete prohazovat, vyhazovat a doplňovat. Více o budování příběhu se dozvíte v knize Jak napsat dobrý scénář. (P.S. Pokud nechcete utratit pár korun za knihu, svědčí to o vašem odhodlání a vašich šancích na úspěch.)



6. Jak nenaletět? (26. 5. 2013)  (menu Δ)

Komu nabídnout scénář? Pro koho psát? Jak poznat seriozního zájemce?

(Nabízené dílo si nejdříve ochraňte.)

Pokud budete nabízet svůj scénář nebo své scenáristické služby, můžete se brzy setkat s nabídkami velkého množství lidí. Jak se ale mezi nimi vyznat? Jak poznat, zda se jedná o seriozní nabídku? Zde jsou základní rady:

Mějte na paměti, že na internetu se může kdokoliv vydávat za kohokoliv. Jak tedy poznat seriozního zájemce od podvodníka respektive od někoho neschopného?


Neseriozní zájemce - základní indicie:

1. E-mailová adresa

Když vám napíše někdo, kdo bude tvrdit, že pracuje pro nějakou produkční společnost nebo televizi a přitom používá např. seznamácký e-mail, asi něco nebude v pořádku. Pokud vám tedy někdo napíše z běžného e-mailového klienta, nikoli z klienta své domény, buď tuto osobu rovnou ignorujte nebo se zeptejte, proč nepíše z nějakého oficiální e-mailu. (Já např. pro běžný kontakt používám Centrum mail, protože tento e-mail mám uveden i na webu. Ale pro oficiální komunikaci mám i @filmovani.cz e-mail.)

2. Neuvedení webové stránky

Někdo chce váš scénář a nemá web? Tvrdí, že má zkušenosti s natáčením filmů, ale nikde na internetu nemá jediné video? Ani vám není ochoten zaslat ukázky své práce? Tyto "zájemce" rovnou ignorujte.

3. Nekvalitní web

Ani když vám někdo poskytne odkaz na svůj web, nemusí to nic znamenat. Web si dnes může udělat každý a může tam napsat cokoliv. Pokud nebudete mít z webu dobrý pocit (špatná kvalita, málo informací, nekvalitní videa), raději se nepouštějte do další spolupráce. Ani výborný profesionální web nemusí nic znamenat. Za pár tisíc vám ho udělají na počkání a profesionální šablony jsou i zadarmo. Vždy se zaměřte na sekci: tvorba, spolupráce, partneři ..., kde naleznete, co mají tvůrci / producenti / agenti opravdu za sebou. Ale pozor!:


Ověření údajů

Zatím vše sedí. Kvalitní web, kvalitní informace, skvělá hodnocení a spolupráce se známými subjekty. Ale to vše stále nemusí nic znamenat. Pokud si nejste jistí původem webu, informace si ověřte. Na spoustě webech se setkáte s tím, že spolupracují např. s Českou televizí. Ale ČT je obří instituce s pobočkami po celé ČR a někteří lidé si pak myslí, že když v ČT vydrhli záchody, tak už s ČT taky spolupracují. Osobně se mi stalo několikrát, že se někdo oháněl Českou televizí. Vemte si například, že jednou jsem napsal jednomu známému režisérovi kvůli nefunkčnímu odkazu na jeden z jeho scénářů na jeho webu, no a pan "rejža" mi odpověděl osobně. "A když mi odpověděl na mail, tak to už se přece známe. No a když se s ním znám, tak s ním už vlastně spolupracuju." To je dost absurdní argumentace, ale spousta a spousta lidí takto postupuje. Dojednat si schůzku v ČT může prakticky kdokoliv.

Pozor si také dejte na aktuálnost údajů. Jestliže někdo hledá scenáristy na 5 let neaktualizovaném webu, také to o něčem svědčí. A pokud někdo vytvořil web před týdnem a chystá velký projekt, rovněž si na to dejte pozor.

Proto si všechny informace ověřte a pak si sami vyhodnoťte, jestli váš zájemce splňuje vaše požadavky.

Ověřte si i osobu, se kterou komunikujete, např. pomocí internetového vyhledávače nebo Obchodního rejstříku.


Na co si dát dále pozor?

Pokud chcete např. svůj scénář nabídnout amatérské filmové skupině zdarma k realizaci, riskujete nanejvýš to, že se váš film nedokončí.

Pokud máte nabídku na profesionální realizaci, musíte již být obezřetnější. Nešetřete na advokátovi a nechte si sepsat kvalitní smlouvu / licenci atd. Pokud vám již někdo hotovou smlouvu nabízí, opět si ji nechte zkontrolovat právníkem. Nic nepodepisujte bez čtení a veškeré smlouvy si nechte zkontrolovat advokátem. Nespoléhejte se na to, že známá a velká instituce vám nabídne fér smlouvu. Budou se vás snažit ostrouhat, tak jako kdokoliv jiný. Pravděpodobně vám pak dají na výběr podepsat nebo nechat být. A už je na vašem uvážení, jak se rozhodnete. Ale na rozhodnutí byste rozhodně měli mít čas, abyste toho pak později nelitovali.

Jestli po vás někdo požaduje teprve vytvoření scénáře a slibuje vám, že vám ho pak zaplatí, nechte si nejdříve zaplatit zálohu nebo si nechte sepsat smlouvu např. o budoucím díle. Pokud se tomuto zadavatel bude bránit, svědčí to jeho férovosti. Ale můžete i věřit něčímu slibu a při nejhorším napíšete scénář, o který pak jeho zadavatel ztratí zájem.

Elektronická komunikace je sice pohodlná a rychlá, ale osobní schůzku nenahradí. Pokud se s vámi někdo nebude chtít setkat osobně, je to opět pro vás signál pro znepokojení. Když se jedná o krátký amatérský film a vy jste z Prahy a váš zájemce je z Ostravy, můžete schůzku oželet. Ale pokud vám někdo slibuje "velké" peníze a odmítá se osobně setkat (ať už je odkudkoliv), nejspíše vás tahá za nos.

Schůzka by nejlépe měla probíhat v sídle firmy, kterou zájemce zastupuje, abyste si obhlídli, jak to tam vlastně vypadá. Když pak zjistíte, že kancelář je ve sklepě o rozloze 2x2 metry asi přehodnotíte své šance na získání tučného honoráře. Pokud zjistíte, že se máte setkat na nějakém odlehlém neobydleném místě, dbejte na svou osobní bezpečnost a raději si domluvte schůzku třeba někde v kavárně.


7. Synopse + 8. Pojmy

FAQ

Články

Odkazy

Archiv Diskuze

FILMOVÁNÍ.cz
SCENAR.cz | Všechna práva vyhrazena. | FILMOVANI.cz