Příklady vložených scén

• scéna v televizoru, který je součástí jiné scény
• obraz běžící na plátně v kině
• vzpomínka (flashback)
• "zhmotněná" myšlenka
  

Často vídáme ve filmech scény, kdy někdo sleduje televizor a rychle přepíná programy, na kterých běží reklamy, soutěžní pořady, staré filmy, kreslené seriály apod. Tyto pořady leckdy již existují a mnohdy je i známe. Tyto pořady většinou nesdělují žádnou konkrétní informaci, ale spíše ukazují, jak různorodá je televizní zábava (obvykle v USA) a jak velké množství pořadů existuje. Obvykle se tyto scény nacházejí ve filmech, kdy sledující osoba pochází ze zcela odlišného prostředí a prostřednictvím televize se seznamuje se zdejší kulturou. Známe to z filmů s mimozemšťany, roboty nebo necivilizovanými lidmi. Již v mnoha filmech jsem také viděl zapnutou televizi, na které běžel Cameronův Titanic - tento nejslavnější film na světě zná snad každý, a proto všichni hned vědí, že film navozuje atmosféru romantiky; v případě že se na něj dívají drsní kulturisté, sděluje komičnost scény.

Z hlediska scénáře je tedy důležité, že tyto pořady již existují a nebudou se natáčet. Proto se ve scénáři pouze popíše, že někde je zapnutý televizor, ve kterém běží následující programy... Buď se popíše konkrétní program (film Titanic), nebo se napíše, že v televizoru se rychle přepínají kanály, na kterých běží různorodé pořady. Tyto pořady také můžeme specifikovat: černobílé westerny, kreslené dětské pořady, dokumenty o zvířatech apod. K tomu, aby se mohl nějaký cizí pořad objevit ve filmu, je zapotřebí svolení držitele autorských práv. Scenárista většinou nemůže vědět, zda mu někdo dovolí užít své dílo v jiném filmu, proto se doporučuje, aby se do scénáře neuváděl konkrétní pořad (to platí i o písních). Osobně jsem však zastáncem toho, že by scenárista měl do scénáře zapsat všechny své konkrétní představy, tedy včetně konkrétních názvů pořadů a starosti o sehnání povolení by měl nechat až na někom jiném. Přece nebudu psát do scénáře, že milenecká dvojice sleduje při svíčkách v televizi nějaký film, když můžu napsat, že se dívá na Titanic.

Někdy také ve filmu uvidíte, že jsou sestříhané již existující pořady do určité sekvence, která něco sděluje. Např. ve filmu Smrtonosná past 4.O lze vidět sestřih projevů prezidentů USA, kteří na základě montáže sdělují určitou myšlenku. Stále se však jedná o již existující záznamy. Scenárista tedy pouze popíše smysl toho, co se na plátně bude odehrávat, ale nebude popisovat jednotlivé záběry.

A také se často v televizích objevují soutěžní pořady typu "Riskuj!" ("Jeopardy") a osoby sedící před televizí odpovídají na soutěžní otázky. Zde musí scenárista předem vědět, zda tento pořad již existuje a zda bude možné použít jej ve filmu. Obvykle se však tento pořad musí natočit v rámci filmu a bude se tedy postupovat podle možnosti B.

Pokud se ve filmu v televizoru nebo např. v kině odehrává nějaká událost, která má přímou souvislost s dějem, většinou je tento pořad natočený v rámci filmu. Obvykle se jedná o televizní reportáže, neexistující filmy, jejichž děj se vztahuje k filmu, nebo o případy, kdy v televizi vystupuje postava z onoho filmu. V takových případech se musí "televizní příspěvek" natočit jako samostatná scéna filmu. Scenárista tedy napíše do scénáře samostatnou scénu pro tento televizní pořad, jako by psal jakoukoliv jinou scénu. Tato scéna se označuje jako VLOŽENÁ SCÉNA, angl. INSERT.

Jak zkombinovat obraz v televizi s obrazem na plátně a jejich vzájemnou interakci?

Z hlediska scénáře je téměř jedno, jestli se vložená televizní scéna bude odehrávat pouze v televizoru - tedy že stále uvidíme rám televizoru, nebo zda se bude prostřihávat mezi "vnějškem" televizoru a "vnitřkem" televizoru - tedy že obraz bude na celém plátně. Bude se postupovat obdobně jako v telefonním hovoru. Scéna "uvnitř" televize se bude muset natočit jako klasická filmová scéna (až na případné rozdíly v technologii záznamu = jiná kamera, jiný formát - ale to scenárista neřeší). Dále se bude muset natočit scéna, ve které bude umístěn zapnutý televizor. Konečné vyznění scény se může řešit až ve střižně - tedy zda a jak často budou PROSTŘIHY (viz. telefonní hovor) mezi oběma scénami. Scenárista tedy může pouze popsat, že v zapnutém televizoru běží nějaký pořad a nevěnovat přehnanou pozornost tomu, kdy dojde k PROSTŘIHU, kdy dojde k nájezdu na televizor, kdy bude detailní záběr a kdy celkový.

Příklad: Robert a David přicházejí domů, sedají si na gauč a zapínají televizi. V televizi běží zprávy, Moderátor v televizním studiu (newsroom) přepojuje k živému vstupu Reportéra, který stojí v centru Václavského náměstí a komentuje požár Národního muzea.

INT. ROBERTŮV DŮM / OBÝVACÍ POKOJ / KATČIN POKOJ - DEN

Otevírají se dveře a do obýváku vcházejí Robert a David. Oba si sedají k TELEVIZORU, Robert jej zapíná dálkovým ovladačem, na OBRAZOVCE se objevuje Moderátor.

STŘIH:

VLOŽENÁ SCÉNA

TELEVIZNÍ REPORTÁŽ: živé satelitní spojení z Václavského náměstí s prostřihy do televizního studia. V televizním studiu hovoří Moderátor.

MODERÁTOR

A na místě už je náš kolega
David Michal. Davide, slyšíme se?

Z Václavského náměstí se ozývá Reportér (David Michal), v pozadí vidíme ohromné plameny šlehající z Národního muzea.

REPORTÉR

Ano slyšíme se. Právě se nacházím
asi v polovině Václavského náměstí a
jak sami můžete za mnu vidět, celé
Národní muzeum je v plamenech.
S ohněm aktuálně bojuje třináct hasičských
jednotek a na cestě jsou další. Jedná se o
apokalypsu, jakou Praha ještě nezažila.

MODERÁTOR

Máš už nějaké zprávy o případných
obětech?

REPORTÉR

Bohužel žádné oficiální informace dosud
nemám, ale vzhledem k ohromnému
rozsahu požáru budou oběti na životech
veliké.

PROSTŘIHY MEZI OBÝVACÍM POKOJEM a OBRAZEM V TELEVIZORU:

Robert probírá s Davidem dění v televizi.

ROBERT

To je hrůza.

DAVID

Nešla náhodou Katka dnes do Muzea?

Robert s Davidem se na sebe vylekaně podívají. Robert rychle odchází do KATČINA POKOJE, stále poslouchá televizi.

REPORTÉR (M.O.)

Policie evakuuje všechny okolní budovy.
Celá horní polovina Václavského náměstí
je neprodyšně uzavřena. Na místo stále
přijíždějí nové a nové záchranářské
jednotky. Něco takového jsem v životě
ještě neviděl.

Robert hledá v Katčině pokoji její diář. Nachází ho, otevírá ho a na straně s dnešním datem je tučný červený nápis: PŘEDNÁŠKA V NÁRODNÍM MUZEU!!!

David nervózně hledí na televizor, přibíhá k němu zpět Robert.

DAVID

Tak co?

Robert se pouze ustaraně podívá na Davida. Robert vytahuje mobil a vytáčí číslo Katky.

HLAS Z TELEFONU (M.O.)

Volaný účastník je nedostupný.

Robert zavěšuje.

ROBERT

Musíme ji najít!

Robert rychle opouští byt, David ho následuje. KAMERA se přibližuje k zapnuté televizní obrazovce, na které stále běží reportáž.

V Národním muzeu dochází k mohutné explozi, obraz se otřese, Reportér padá k zemi, rychle se staví zpět na nohy.

REPORTÉR

Pane bože! Právě... právě došlo k
ohromnému výbuchu.

STŘIH:

NADPIS SCÉNY A

Popis scény A.

STŘIH:

VLOŽENÝ ZÁBĚR - scéna B.

Popis scény B.

PROSTŘIHY MEZI SCÉNOU A a SCÉNOU B.

Hovoří postava ze scény A.

Hovoří postava ze scény B.

Popisujeme děj ve scéně A.

Popisujeme děj ve scéně B.

atd. =  další libovolné kombinace, ve který stačí pouze popsat jména postav nebo názvy míst.

"Rychlý zápis"

I když platí, že nová místnost = nová scéna (pokud není přechod mezi místnostmi řešen jedním záběrem - tedy že kamera přechází z místnosti do místnosti), často je lepší tyto scény oddělovat pouze vynechaným řádkem. Zvláště v sekvenci, když např. postava prochází domem z místnosti do místnosti. Lepší je popsat všechny scény v domě jedním nadpisem, tedy např. INT. RODINNÝ DŮM - DEN, případně můžete do nadpisu zapsat i názvy místností, tedy např.: INT. RODINNÝ DŮM / CHODBA / OBÝVÁK / DĚTSKÝ POKOJ - DEN. V poli akce pak již jen popisujete, co se děje a zvýrazníte kde se to děje. Tedy že postava prochází např. OBÝVÁKEM. Když se scéna změní, tedy děj se přesune do jíné místnosti, stačí v tomto případě pouze vynechat řádek a v novém řádku zvýraznit název místnosti, kde se aktuálně děj odehrává. Ukázka užití ve scénáři Ona (od str. 6 dále).

Důležité tedy je, že se jedná o "podscény", které jsou součástí hlavní scény (scény uvedené v nadpisu). Koupelna, ložnice i obývák jsou logicky součástí konkrétního domu. Chodba, pokoj, sesterna jsou součástí nemocnice. Důležité také je, že scény na sebe musejí bezprostředně navazovat. Pokud se např. v jídelně odehrává pozdní večeře a následující scéna je snídaně v ložnici, už tyto obě scény musíte oddělit nadpisem, protože jedna scéna se odehrává v noci, druhá za dne.

Kdy lze užít "rychlého zápisu"?

Ukázkový příklad:

Policista vchází do domu patřící mafiánskému kmotrovi. S namířenou zbraní prochází předsíní, vchází do obývacího pokoje, odbočuje na schody vedoucí do suterénu, kde objevuje svázané rukojmí.

Pokud by se celá scéna nenatáčela jedním záběrem (tzn. kameraman by sledovacím záběrem chodil za policistou), jednalo by se o více scén. Každá jednotlivá scéna by se musela nasvítit, v každé scéně by se muselo nachystat místo pro kamerovou techniku atd. Pravděpodobně by se natáčelo ve studiu a jednotlivé scény by nemusely být vůbec vzájemně propojené. Při striktním dodržování pravidla: nová scéna = nový nadpis, nová akce, nový přechod, by scenárista musel tuto jednoduchou sekvenci zapsat na velké místo. Proto se užije "rychlý zápis".

INT. DŮM KMOTRA - NOC

Policista vchází vstupními dveřmi do PŘEDSÍNĚ domu. Vytahuje zbraň a míří s ní před sebe. Napjatě pomalu a potichu prochází předsíní.

Policista vchází do OBÝVACÍHO POKOJE,rozhlíží se po místnosti - na konferenčním stolku jsou dvě nedopité kávy, ze kterých se ještě kouří. Policista zaslechne ZAŠRAMOCENÍ od schodiště, rychle zbystří a natočí se směrem ke vstupu na schodiště. Pomalu jde ke schodišti.

Vstupuje na SCHODIŠTĚ, pomalu jde dolů.

Vchází do SUTERÉNU, u zdi spatřuje rukojmí připoutané ke kovové tyči.

Pokud píšete akčnější scénáře, které se odehrávají na velkém množství míst, nejspíše se vám stane, že nebudete vědět, kdy se už jedná o scénu novou a kdy ještě o scénu starou. V akčním scénáři používejte "rychlý zápis" a nadpisem popisujte pouze hlavní scény; a "podscény" zahrňte již do těchto hlavních scén. V "typických" český filmech (můžete to brát jako nadávku :-)) lehce rozeznáte jednotlivé scény. Ale stačí si vzít akční hollywoodský film a už to s těmi scénami nebude tak jednoduché. Např. minutová automobilová honička, která začne na parkovišti umístěném na střeše, pokračuje podzemními garáži a tunely, z dálnice se přesune do vedlejší ulice a skončí v ochodě v nákupní galerii - to už může být klidně 20 scén točených několik dní. Do scénáře se to však jednoduše zapíše pomocí série záběrů. Pokud tedy máte pocit, že byste ve svém scénáři měli příliš mnoho scén s nadpisy, označujte jako scény s nadpisem pouze hlavní scény nebo sekvence scén.

Pokud je literární scénář určen pro jednorázového čtenáře (porotce soutěže, čtenář hodnotící scénáře), čísla scén se nepíší, není-li stanoveno něco jiného. Proč? Protože v tomto případě má čtenář pouze přečíst scénář jako literární dílo a vyhodnotit jeho kvality (líbí/nelíbí) a k tomu nepotřebuje znát čísla scén. Úkolem čtenáře není podrobněji rozebírat scénář nebo navrhovat jakékoliv změny.

Pokud literární scénář nabízíte již konkrétnímu zájemci, čísla scén uvádějte. V tomto případě je již pravděpodobné, že váš scénář bude podrobněji analyzován, nebo vám budou sděleny návrhy na změny a čísla scén zjednoduší orientaci ve scénáři. (Např: "Nelíbí se mi scéna 27. Ve scéně 14 upravte dialogy. Od scény 63 ztrácí děj tempo.")

Scény (obrazy) se v literárním scénáři číslují od jedničky vzestupně. (1, 2, 3, 4, 5, ... 78, 79, 80) Každá následující scéna má o jeden bod vyšší hodnotu. V jednoduchém "českém" :-) scénáři je číslování snadné. Co nadpis scény, to číslo scény (1, 2, 3, 4, 5, ... ). Ale u akčnějšího scénáře už je to obtížnější. Každý nadpis scény bude pochopitelně očíslován, ale i v sérii záběrů nebo v rychlém zápisu bude mít každá scéna své číslo. Pokud tedy máte určitou sekvenci, očíslujete každou novou "podscénu". A jelikož číslujete podscény, nebudete dávat číslo hlavní scéně - nadpisu.

23	EXT. ULICE PŘED DOMEM KMOTRA - NOC
	Po ulici přijíždí policejní vůz, zastavuje před domem Kmotra.
	STŘIH:
	INT. DŮM KMOTRA - NOC
24	Policista vchází vstupními dveřmi do PŘEDSÍNĚ domu. Vytahuje zbraň a míří s ní před sebe. Napjatě pomalu a potichu prochází předsíní.
25	Policista vchází do OBÝVACÍHO POKOJE,rozhlíží se po místnosti - na konferenčním stolku jsou dvě nedopité kávy, ze kterých se ještě kouří. Policista zaslechne ZAŠRAMOCENÍ od schodiště, rychle zbystří a natočí se směrem ke vstupu na schodiště. Pomalu jde ke schodišti.
26	Vstupuje na SCHODIŠTĚ, pomalu jde dolů.
27	Vchází do SUTERÉNU, u zdi spatřuje rukojmí připoutané ke kovové tyči.

Co když se pak policista bude vracet stejnou cestou zpět a bude v krátkém sledu opět procházet těmi stejnými scénami? Jako scenáristé si s tím v literárním scénáři nelámejte hlavu a opět pokračujte v navazujícím číslování. Takže schodiště by bylo např. 28, obývák 29 a předsíň 30. V literárním scénáři čísla scén pouze označují pořadí scén, tak jak jdou ve scénáři za sebou a jejich úkolem je usnadnění orientace. Víme tedy, že ve scéně 26 jde policista po schodech dolů a ve scéně 28 jde policista po schodech nahoru.

Pokud užíváte prostřihy (viz. telefonní hovor) k propojení více scén, očíslujte scénu pouze tehdy, když se o ní zmiňujete poprvé v rámci sekvence. V následující sekvenci již nečíslujte scény, které jsou součástí této sekvence, a které jste již jednou v rámci této sekvence očíslovali.

Vložená scéna: Máte např. scénu 1, kde postava stojí na parkovišti a přemýšlí, kde má auto. Objeví se vložená scéna - flashback, ve které si postava vzpomíná, že své auto včera prohrála v kartách. Tuto vloženou scénu očíslujte jako kteroukoliv novou scénu, v našem případě tedy číslem 2. Po vložené scéně následuje původní scéna 1. Tu scénu již nečíslujte, protože se stále jedná o scénu č. 1. Pro lepší přehlednost však tuto scénu můžete označit např. textem (POKRAČOVÁNÍ SCÉNY 1). Následující scéna bude označena číslem 3 ačkoliv následuje po scéně 1. Ale do scény 1 byla vložena scéna 2.

1	EXT. PARKOVIŠTĚ - DEN
	S kocoviny se probírající Ron stojí na parkovišti před prázdným parkovacím místem a nechápe, kde má své auto. Roz se zamýšlí...
	PROLÍNAČKA:
2	VLOŽENÁ SCÉNA - VZPOMÍNKA
	Ron opilý sedí v zakouřené HERNĚ u pokerového stolu s dalšími třemi HRÁČI a k sázce přihazuje klíče od svého vozu.
	PROLÍNAČKA:
	EXT. PARKOVIŠTĚ - DEN (POKRAČOVÁNÍ SCÉNY 1)
	RON
	Aha.
	STŘIH:
3	EXT. PŘED HERNOU - DEN

Někdy si scény ve scénáři čísluje režisér nebo např. producent. Proč? Protože např. úvodní scéna scénáře odehrávající se v kavárně může mít stejné číslo jako poslední scéna ve scénáři, která se bude odehrávat v té samé kavárně. Scénář tedy nemusí být vždy číslován 1, 2, 3, 4, ..., ale můžete se setkat i s číslováním 1A, 1B, 2, 3, 4A, 2B, ... nebo 33.1, 34.4. Pokud však čísla scén v literárním scénáři čísluje sám scenárista, většinou jsou čísla scén jednoduše vzestupně seřazena od jedničky a určují pořadí scény = každá následující scéna ve scénáři je o jedničku větší než scéna předchozí a nezáleží na tom, jestli už se ona scéna (lokace) ve scénáři objevila dříve.

V technickém scénáři však čísla scény označují i lokace, kde se bude natáčet. Proto pokud se v jednom filmu objeví třikrát stejná kavárna, mohou být tyto tři scény v technickém scénáři označené např. takto: 22A, 22B, 22C. Film se totiž nenatáčí chronologicky podle literárního scénáře, ale natáčení se uzpůsobuje tomu, aby se všechny scény odehrávající se na stejném místě točili za sebou a nemuselo se tak "skákat z místa na místo". I když si to možná neuvědomujete, pokud se úvodní i závěrečná scéna filmu odehrává např. u Sochy Svobody, mohou se obě scény natočit v jediný den, i když v úvodní scéně bude protagonista hladce oholený pohodový chlapec, tak v závěrečné scéně se může proměnit na zarostlého, zjizveného, psychicky narušeného válečného veterána, který si prožil několik let ve válce. Ale obě scény se klidně natočí v jediný den.