Formát textu změnit nelze - to je právě podstata editoru filmových scénářů, protože je vyžadována specifická norma, která by se neměla měnit. Zvláště v USA je na to velice dbáno. Proto by měl být jakýkoliv filmový scénář napsán stejným písmem. Pokud chcete změnit písmo, je třeba použít jiný textový editor.

Mně také odpověděli asi po měsíci, ale to zdůvodňovali zkušebním provozem stránek. Riziko zneužití scénáře je vždy a všude, ale pokud je scénář zaregistrovaný, nemusíte se bát. I když scénář pošlete do soutěže, do televize, producentovi, režisérovi nebo komukoliv jinému, nikdy si nemůžete být jistý, jestli ho někdo nezneužije.

 

Kromě českých soutěží jsou i nějaké mezinárodní, tak to zkusit třeba tam. Najdete je na internetu.

Já tam nic neposílal. Ale ať už kdokoliv kamkoliv posílá svůj scénář, měl by si nejdříve zabezpečit práva, třeba ho někde nechat zaregistrovat. Kdo má své dílo právně ošetřené, tak ani nemusí celkem řešit, jestli je to podfuk nebo ne. A jakoukoli smlouvu dát nejdříve prostudovat právníkovi.

 

O té stránce Mujscenar.cz jinak nic moc nevím, ale zdálo se mi to jako dobrá příležitost, jedna z mála, pro autory, tak jsem sem dal odkaz. Ale nic bližšího o nich nevím.

Předně se pohled do minulosti musí ve scénáři jasně vyznačit. Já používám výraz RETROSPEKTIVA. Jelikož se to odehrává v jiném čase a pravděpodobně v jiném prostředí, měla by se ta retrospektiva napsat jako nová scéna. Tedy ukončit přechodem předchozí scénu a napsat nadpis nové scény. Pokud by se v minulosti odehrávalo za sebou více scén, osobně bych to udělal tak, že bych ukončil předchozí scénu přechodem, a pak bych napsal na samostatný řádek: RETROSPEKTIVA: , poté bych 1 řádek vynechal a napsal nadpis scény, která se odehrává v minulosti. Normálně bych poté psal scény a až by se děj přesunul zpět do přítomnosti, napsal bych KONEC RETROSPEKTIVY nebo PŘÍTOMNOST, a pak bych nesměl zapomenout napsat, že ta scéna, která byla touto retrospektivou přerušena, že zase pokračuje. Pokud by to byla pouze jedna vložená scéna, napsal bych do nadpisu scény, že se jedná o retrospektivu, nebo bych napsal třeba: EXT. DŮM – DEN (PŘED 2 DNY). V tom prvním případě bych už do jednotlivých scén nepsal, že se jedná o minulost, neboť by to bylo viditelně označené. Ale nesmí být pochyb, že scéna se odehrává v jiném čase.

 

Zde jsou příklady, jak jsem volil pohledy do minulosti já. Scénář Ona - http://www.filmovani.cz/pdf/Ona.pdf od strany 101. Zde je to trochu složitější, protože jsem tam přidával ještě montáž.

 

Zde http://www.filmovani.cz/pdf/Priblblej_film_37.pdf na straně 20 je zde ten způsob, kdy jsem to napsal do nadpisu scény.

 

Zde http://www.filmovani.cz/pdf/Ja_na_to_mam.pdf na straně 143 je zase užit výraz VZPOMÍNKA.

 

Neříkám, že tyto způsoby užití jsou zcela správné, ale je třeba mít na paměti, že čtenář nesmí mít pochyb, kdy a kde se scéna odehrává. Jestli při přečtení těch ukázek nebudete mít pochyb, jestli se jedná o současnost nebo minulost, je to správně.

 

Oprava: skripta Chcete psát scénář

Na této stránce jsou především informace o tom, jak má scénář vypadat, nikoliv jak se má literárně správně vypracovat – od toho je tu nejeden odkaz. Téměř u každé zahraniční scenáristické soutěže najde zájemce vzor, jak má scénář vypadat, kdežto v ČR nic takového není (Cena Sazky, Barrandov). Na „dvousloupkový úzus“ jsem nezapomněl, ale není zde uveden, protože ho nepovažuji za formát literárního scénáře. Spíše se blíží k formě technického scénáře a rovněž se mi nejeví jako vhodný formát pro psaní (prvopis scenáristy), tak i pro čtení. Užívá se spíše v televizní tvorbě, kde jsou obvykle zcela jiné podmínky výroby než u klasického filmu (např. rychlost a určitá zaručenost realizace).

 

Aristotelés ani Homér (a další) nic převratného nevymysleli, jen shrnuli, respektive užívali to, co užívají lidé od té doby, kdy se naučili mluvit. Od běžného rozhovoru, přes vtip až k trávení všedního dne – zde vše se užívá „začátek, prostředek a konec“ + „body obratu“ a další. K tomu, aby toto člověk zvládal, nepotřebuje nic studovat. Je však jasné, že pokud někdo chce, aby jeho výtvory měly vyšší úroveň (než jen vyprávění příhody z práce), měl by se učit od „odborníků“, jakými tito dva pánové bezpochyby byli. Jen jsem tímto chtěl říci, že když někdo upadne na zem, tak také neříká, že to bylo kvůli Newtonově gravitaci, a mám pocit, že v tomto i předchozím příspěvku je pohlíženo na dramatickou stavbu, jako na nějaký vynález, o kterém se musíme nejdříve dočíst, abychom ho dokázali užívat. Užít to umí téměř každý, ale pravda je, že kdo to chce umět lépe, musí studovat.

 

K té větě „Chci-li psát scénář, musím na sobě pracovat“, myslím, že to není pravda. Chce-li někdo napsat scénář, tak se musí posadit a napsat scénář. Chce-li někdo napsat dobrý scénář, tak musí na sobě pracovat. Ale lidé píší scénáře i bez toho, aby očekávali (resp. věřili v) nějaký úspěch. Ti „pracovití“ lidé a co mají trochu štěstí, mohou studovat filmovou školu. Pro ty ostatní je tato stránka se základními informacemi. Kdo chce více informací, není problém kliknout na Google, kde na zahraničních webech nalezne mnohem více údajů. Mně osobně Fieldova kniha nic převratně nového nepřinesla. První scénář (i ostatní) jsem napsal bez jakýchkoliv „odborných vědomostí“ o skladbě děje a jen jsem při čtení knihy zjišťoval, že mi až s nečekanou přesností sedí body obratu aj. Samozřejmě je pravda, že úroveň mých scénářů mnohdy nestačí ani na amatérský film.

 

Omlouvám se, že jsem do této reakce smíchal i reakci na předchozí příspěvek. Děkuji za Váš názor.

 

Jistě, máte určitou pravdu v tom, že dvousloupkový styl se spíše užívá pro technický scénář. Jenže právě s ním se setkávám nejčastěji právě i v literárních verzích scénářů, hlavně u profesionálů, a trochu mne mrzí, že ho weby opomíjejí. Právě proto, že ho opomíjejí, není začínajícím autorům jasné, kde jsou hranice literárního a technického scénáře, protože se jim do rukou dostane verze technická a oni ji opticky napodobí i s předpisem záběrů. A upřímně: kolik začátečníků si může dovolit texty nabízet rovnou do Hollywoodu?

Začít jen tak psát z niterné potřeby, bez jakéhokoliv ponaučení, není správné a často ani se nedobere správné cesty. Vždyť se taky musíte naučit rozeznávat a psát písmena, co které znamená, abyste mohli vůbec psát. Těžko pak mnozí dramaturgové vysvětlují autorům, že jejich scénář postrádají napětí, když autoři ani neví, co to je a jak s ním pracovat, že jejich hrdina je nudný, protože se ničím nevymyká a nepociťuje žádnou dramatickou potřebu. Že příběh, který je zrovna napadl a rozhodli se napsat do scénáře, se pro tento žánr moc nehodí a lépe by vynikl v próze. Nechci nikoho z autorů nijak omezovat v jeho autorské svobodě, ale právě intuitivní autoři se nejčastěji snaží prezentovat světu a ti nejvytrvalejší a nejzarputilejší dostávají nálepku "grafomanů", aniž by jimi skutečně byli. Myslím, že vše začíná otázkou, proč chci vůbec psát, pro koho a proč zrovna scénář. Vůbec to nesouvisí se studiem na filmových školách. Mínila jsem osobní samostudium.

Opravdu jste nidky nepřemýšlel o tom, poskytnout pár užitečných rad, jak vůbec pracovat s nápadem, námětem a potažmo příběhem, aby to byl scénář. Styl je styl a obsah obsah.

Pro naprosté začátečníky jsou velmi poučné publikace Marktéty Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého, hlavně její druhý díl. Tím mu tady nechci nechci dělat reklamu, ale symbolicky řeší to, čemu se weby vyhýbaji.

Potíž je v tom, že žádné české weby o psaní scénářů nejsou. To jsem zjistil před několika lety, když jsem chtěl napsat scénář, ale nevěděl jsem, jak má vypadat. A na českém internetu nic nebylo. Proto jsem hledal na zahraničních webech. A o něco později jsem všechny své sesbírané zkušenosti napsal na tuto stránku. Je zde odkaz na http://scenare.cz , takže kdo chce, může se přihlásit do kurzů scenáristiky a naučit se scénáře psát na profesionální úrovni. Žádným informacím se zde nevyhýbám, ale nemohu psát o něčem, o čem prakticky nic nevím. Nemám ani nejmenší zkušenosti s profesionálním filmem, nestudoval jsem žádnou filmovou školu, a ani osobně neznám žádného scenáristu či filmaře. A opravdu asi nemůže někdo čekat, že zde najde všechny informace. Jsou tu odkazy na knihy a na další stránky. A pokud někdo nechce investovat pár stovek do knihy, nebo pár tisíc do kurzů, tak asi o scenáristiku moc nestojí. Tenhle web řeší hlavně problém, že v ČR neexistuje oficiální formát scénáře. Rád zveřejním i další informace, ale sám je nejsem schopen sehnat.