ježiš v tom je chyb

Poslal jsi to ukázkově přesně podle instrukcí.

Odkaz zde: http://www.scenar.filmovani.cz/odkazy/scenare/index.html

A s těmi kritikami nejsem zase takový optimista, ale třeba to bude lepší. Z mých zkušeností vím, že lidé moc názory na scénáře nepíší. Stačí se podívat na mé scénáře a na komentáře u nich... to jsou všechny komentáře za několik let, co jsou ty scénáře zveřejněné. Ale pořád je to myslím lepší, než aby ty scénáře nikdo neviděl.

Když se mi přihlásí pár dalších lidí a budou zde odkazy na více scénářů, tak to celé předělám. Ale právě že jsem nabízel možnost zveřejňování scénářů již před lety (v sekci ČESKÉ SCÉNÁŘE) a nikdo se mi nepřihlásil. No tak uvidím...

Brzy se přidám ;)

Ahoj. Asi tuto sekci založím, už se mi ozvalo více zájemců. Ale z právních důvodů nebudu dávat na tento server díla, ale pouze odkazy. Takže kdo by zde chtěl mít zveřejněný svůj scénář, ať si ho uloží na jiný server - web, uložiště, servery pro spisovatele apod, no a já zde pak umístím odkaz. Asi jen vytvořím novou sekci v Článcích. Možná to udělám už tento víkend.

Tenhle dotaz je na místě. Já sám jsem již Milana kontaktoval na email s obdobným dotazem. Abych však reagoval na Vaši odpověď, jaké servery máte konkrétně na mysli. Kde je možné bez problémů uložit svůj scénář? Děkuji za odpověď.

Milan? Já myslel, že Michal...

Nebo se tu nějak špatně orientuji? - Tak se případně omlouvám za všechny mé omyly se jmény.

Máš pravdu, nechal jsem se unést výše uvedeným oslovením... Nicméně dotaz zůstává.

Ahoj

K tomu jménu, to jsem neošéfoval tak se omlouvám samozřejmě je to Michal a né Milan a kté odpovědi o uložištích a webech, taky bych rád znal nějaké spolehlivé.

Dík

Omlouvám se za trochu pozdní reakci. Jo, jsem Michal. Tak ohledně těch scénářů jsem odpověděl výše - zrovna jsem vytvořil zkušební sekci pro vaše scénáře. Je to zatím opravdu pouze provizorní řešení. Uvidím, jaký o to bude zájem. Kdyby byl zájem větší, tak to udělám nějak lépe... brzy asi přidám možnost hodnocení (slovního i bodového).

Ohledně toho úložiště se mi zdá jako dobrá varianta Google Disk. Před chvílí jsem to zkoušel a po pár minutách jsem tam lehce nahrál scénář. Stačí se registrovat u Googlu a automaticky získáte 15 GB prostoru. Lze tam snad i rovnou vytvářet (psát) dokumenty. A je tam snadné nastavení sdílení.

Nebo stačí nějaký webový prostor. Je spoustu webů zdarma.

Asi nebude dobré to dávat na nějaké úložiště typu ulozto, protože by se při každém stažení musel opisovat bezpečnostní kód a navíc se tam myslím soubory po určité době mažou.

A ještě mě zajímá, jestli se každý záběr píše na další řádek i když se jedná o letmé záběry detailů jako je tomu třeba u Aronofskeho requiemu, kde je záběr na zapalovač, žličku, injekční stříkačku, oči a vš v rychlém sledu po sobě. Takže vlastně když budu popisovat něco s důrazem na veliký detail, musím to psát vždy na další stránku jako další záběr i když se jedná o záběr v délce několika málo vteřin?

Tu ukázku jsem psal v textovém editoru OpenOffice Writer. Zvolil jsem orientaci na šířku a vložil jsem do dokumentu tabulku, do které jsem poté psal text.

V technickém scénáři musí být uveden každý záběr, byť je sebekratší, protože každý záběr se musí přichystat a natočit. Nová scéna se může (ale nemusí) psát na novou stranu, kdežto nový záběr se na novou stranu neumisťuje, protože by to zabralo velice mnoho místa.

Ještě dodám, že ve filmech obvykle neplatí, že se zcela shodují záběry popsané v tech. scénáři se záběry v konečném filmu. Do tech. scénáře se může např. zapsat, že se natočí jeden záběr, kdy kamera pomalu postupně detailně zabere tři předměty ležící na stole. Ve střižně se však z jednoho souvislého záběru mohou udělat tři samostatné záběry. Ale to tvůrce tech. scénáře nemohl tušit, proto se do tech. scénáře napíší všechny záběry, které jsou potřebné k natočení kompletního filmu.

A ještě zopakuji, že technický scénář si vypracovává každý tvůrce k obrazu svému, tedy že se nikdo nemusí držet toho vzoru, který jsem já uvedl.

dostatečná odpověď. Děkuji ;)

Např. zde: http://mpp.nova.cz/cz/casting/talent-management-department/ MPP je i na Slovensku. Náš "filmový" trh je celkem malý, proto zde nejsou typičtí agenti jako např. v USA.

1. Zrcadlovka je dnes označení poloprofesionálního až profesionálního fotoaparátu s výměnnými objektivy, kde je obraz z objektivu převáděn do hledáčku pomocí sklopného „zrcátka“ (dnes může být i bez zrcadla). Cena od 6000 Kč za tělo. Zrcadlovka na rozdíl od běžných videokamer má tu výhodu, že lze u ní použít velké množství objektivů, což může vytvářet např. obraz s výrazně rozostřeným pozadím, jak to vídáme u profesionálních filmů. Spousta videoklipů i filmů se dnes natáčí se zrcadlovkou – velmi oblíben je např. Canon EOS 5D. Téměř totožný obraz lze docílit i s nižšími modely. Hlavní výhodou natáčení zrcadlovkou je tedy možnost libovolně (dle objektivů) nastavovat hloubku ostrosti (viz. světelnost objektivu). Zrcadlovky mají skutečné rozlišení videa 1920 x 1080, jelikož rozlišení senzoru bývá mnohem vyšší a samotný senzor je větší než u většiny videokamer. Velké množství „FULL HD“ kamer nemůže mít skutečně toto rozlišení, protože mají snímače např. o polovičním rozlišení a obraz je zvětšován uměle, kdežto u zrcadlovky je obraz zmenšován do velikosti full hd. Běžná kina s digitálními projektory mají „pouze“ toto 2K rozlišení, stejné jako naleznete na discích BR. Takže obraz ze zrcadlovky může jít klidně do běžných kin. Do jaké míry je obraz z fotoaparátu porovnatelný s profesionální technikou je subjektivní. Za pomocí dalších technik, jako je např. colorování obrazu, může být obraz 100% srovnatelný se špičkovou profesionální technikou. Ale někdo rozdíl pozná, někdo ne. Záleží také na tom, jaký záběr se natáčí, kolik je v něm detailů atd. Zrcadlovka se nehodí na akční scény, protože většina těchto přístrojů obsahuje obrazový snímač CMOS, který se nehodí pro natáčení rychlých scén kvůli vadě „rolling shutter“. Zrcadlovky se také hodně přehřívají, u většiny se musí ostřit výhradně manuálně.

2. Kritika českých filmů na tomto webu je pochopitelně pouze subjektivní. Kdyby se tyto filmy nikomu nelíbily, nikdo by je netočil. Já české filmy kritizuju v porovnání s hollywoodskými filmy a to i těmi nízkorozpočtovými. Kdo chce, může tu klidně české filmy chválit. :-) Mně se líbí starší české filmy, ale hlavně mě na současné české kinematografii štve, že se až na výjimky točí stále to stejné a že české filmy nemají dle mého spád a jasnou dějovou strukturu jako u hollywoodských filmů. Líbí se mi např. Snowboarďáci, Obsluhoval jsem anglického krále a technicky vizuálně nejlepším český filmem jsou dle mého názoru Tři sezóny pekle, i když se přiznám, že jsem viděl jenom úvod. :-) A stejně jako já, je určitě velké množství kritiků české kinematografie na tomto webu neúspěšnými scenáristy, kteří píší scénáře k „hollywoodským“ akčňákům, thrillerům, bláznivým komediím, sci-fi, fantasy a hororům, zkrátka k filmům, které se u nás z nějakého důvodu moc netočí, a proto jistě tito lidé nebudou chválit úroveň českých filmů. :-)

Příklady špatného technického zpracování českých filmů sem samozřejmě můžu dát, ale zase je to pouze o tom, jestli je člověk více technicky zaměřen. Hodně lidí nepozná rozdíl mezi technickým zpracováním Ulice a třeba Kriminálkou Miami a je jim to celkem jedno a jde jim pouze o děj. Zase dle mého subjektivního názoru je většina novodobých českých filmů natočena otřesnou kamerou (myslím způsobem nikoli technikou). Prostě někdo, kdo si říká kameraman zapne kameru a zase ji vypne. U kvalitních filmů se každý záběr musí vybudovat. Nestačí postavit někam kameru a začít točit. Ve skutečnosti se vlastně celý záběr vybuduje kolem kamery. Nemůže se stát to, že v pokoji je velký prázdný prostor, kde nic není a květináč leží půlkou v záběru a druhou půlkou mimo, pokud to není tvůrčím záměrem. Strom nemůže zasahovat do pohledu na vilu, žádný záběr nemůže být nudný. U dobře natočeného filmu můžete vzít každé políčko filmu a pověsit si ho na stěnu jako obraz. Těžko se to všechno vysvětluje, ale lidi kteří to poznají, vidí rozdíl hned a těm kteří to nepoznají, se to bude těžko vysvětlovat. To je stejné jako s televizemi. Lidi kupují LCD a „LED“ (LED je klamavé označení, protože je to stále jenom LCD) a netuší a ani nepoznají, že obraz je horší než u 10 let starých CRT televizorů. Barvy jsou nereální a kdyby si náhodou pustili své televize ve tmě, tak zjistí, že s LCD nedosáhnou nikdy černé, ale nanejvýše zářivé šedé a s „LED“ zase nereálného kontrastu. Já si všimnu jednoho vadného pixelu, u starších televizí jsem vnímal blikání, poznám rozdíl mezi 25 snímky za sekundu a padesáti, poznám prokládaný záznam od progresivního a v obchodě s televizory vidím, který obraz se seká více a který méně, a vidím obří rozdíl mezi aktivní a pasivní 3D technologií. Pro mě je to samozřejmost, ale neznám nikoho, kdo by to vnímal taky tak a jen na mě nevěřícně koukají jako prodavači v Okay Elektro, když jim položím dotaz, co je to vlastně ta LED televize? Na druhou stranu slyším jenom velice malé rozdíly při poslechu hudby v mp3, z cédéčka nebo na koncertu. Ale každý dobrý kameraman nebo režisér by měl mít vizuální vnímání jako já a ne jako babička v domově důchodců.

V první řadě děkuji za vyčerpávající odpověď, která asi zabrala dost času

Ohledně techniky asi udělám nejlépe, když rezignuji na snahu se tím nějak zabývat a prostě si seženu profíka, který to už umí. A ohledně vystavění obrazu se mi moc líbil příměr s potenciálem každičkého políčka filmu stát se samostatným uměleckým dílem. To mě rozhodně inspiruje k dalšímu rozvoji psaní scénaře. Jako muzikant jsem zvyklý, vše vše pouze probíhá v čase, hudbu nikdy nelze zastavit, v takový moment prostě přestane znít, tedy existovat. Úplně mi ten příměr přehodil výhybku. Fakt díky moc!

Ještě doplňující dotaz - umějí některé zrcadlovky zpomalené záběry? I hodně zpomalené?

Rychlost záběru závisí na počtu políček za sekundu... většina zrcadlovek dokáže natáčet video ve frekvenci 50 snímků za sekundu, což běžně znamená, že obraz může být puštěn 2x zpomaleně bez ztráty kvality. Hodně zpomalené záběry se natáčí specialními kamerami. V dnešní době však není problém vytvořit zpomalený záběr i postprodukčně, kdy počítač dopočítá chybějící políčka a vytvoří se tak hladký netrhany i několikanásobně zpomalený obraz.

U amatérských filmů se rozpočty nedělají, ale točí se za to, kolik peněz kdo má. Já odpověděl na otázku, jaká byla položena. A pokud chceš natočit film, který bude natočen lepší technikou než běžné české filmy, tak si připrav tak 300.000 za jeden natáčecí den. Nebo toč zrcadlovkou.

Dobrou představu jsem si udělal, když Jan Svěrák zveřejnil rozpočet na film Vratné Láhve (v magazínu MF Dnes) - byly tam všechny možné i nemožné položky, které už si nepamatuji, ale určitě by se to dalo dohledat. Ale to je profesionální film, asi se ptáš spíše na náklady v rámci amatérských kruhů?

Jo, ty Vratné láhve měly rozpočet celkem 34 mil., teprve při tržbách 100 mil. se výroba filmu vrátila. Takže jestli nejsi milionářka, nebo mimořádně talentovaná scénáristka, ze které si producenti sednou na zadek, tak ...

No, jak je tu neustále dokola účastníky diskuse připomínáno: Nejdřív je třeba napsat scénář, pak se starat o ostatní. (Já píšu už rok ) - Jak budeš postupně psát, bude růst i tvá představa, kolik by stálo to zfilmovat.

Pokud nemáte ponětí, co všechno k natáčení filmu budete potřebovat, nemůžete sestavit podrobný rozpočet filmu. Stejně tak nemůžete být režisérkou filmu, pokud nevíte, jak film natočit. Sestavení podrobného rozpočtu filmu je velice složitá věc. Dříve tedy než budete sestavovat rozpočet, potřebujete přesně vědět, jak má Váš film vypadat – a k tomu je zapotřebí mít hotový technický scénář a natáčecí plán vč. dalších dokumentů. Musíte přesně vědět, jakou techniku budete používat, kde budete natáčet a hlavně jak dlouho budete natáčet. Dále musíte znát stovky až tisíce dalších věcí jako jsou počty herců, členů štábů a všech dalších lidí, kteří se na filmu budou podílet a jejich honoráře, odměny a platy; počty kostýmů, rekvizit; ceny pronájmu lokací; ceny pronájmu techniky a studií (a to i postprodukčních studií jako je střižna nebo nahrávací studio). Pokud nemáte domluveného distributora, měl by rozpočet obsahovat i náklady na distribuci a propagaci filmu. V detailním rozpočtu tedy musí být vyčísleno vše, co je potřeba k natočení filmu (lidé a jejich platy, rekvizity a kulisy, natáčecí technika, postprodukční technika, studia, laboratoře, lokace, náklady na vizuální a zvukové efekty vč. hudby, náklady na přepravu, dopravu a úschovu, náklady na catering, ostrahu, ubytování, sociální zařízení, náklady na právní zajištění, náklady na povolení k natáčení atd. atd. atd.)

Pokud byste i přes tohle vše chtěla sestavit rozpočet filmu, tak musíte mít natáčecí plán nebo jiný podobný dokument, ve kterém bude uveden počet natáčecích dnů a u každého natáčecího dne bude uvedeno, jaká technika se bude používat, jací lidé budou potřeba k zajištění natáčení (herci, členové štábu, komparz, řidiči, ochranka, ...), jaké rekvizity se budou používat, kde se bude natáčet atd. Na filmu bývá nejdražší čas. Jenom za pronájem jedné profesionální filmové kamery s jedním objektivem dáte kolem sta tisíc Kč za den, a to mluvím o malé kameře. Za pronájem kamer, kterými se natáčí hollywoodské trháky zaplatíte mnohem více. I za pronájem filmového jeřábu dáte minimálně statisíce za den. Jenom tedy za opravdu profesionální kamerovou techniku dáte při celovečerním filmu miliony. A pokud je technika tak drahá, musíte přesně vědět, jak vám co dlouho bude trvat natočit a jakou techniku k tomu budete potřebovat. Každý zbytečný natáčecí den by Vás pak vyšel na miliony.

Cenu pronájmu techniky by Vám mohli sdělit např. v Barrandově. Ale to je jenom kamerová technika. Dále musí být zajištěna zvuková technika, osvětlovací technika a další speciální technika např. na „výrobu“ počasí. Dále musí být každý člověk zaplacen, dopraven, občerstven a případně ubytován. Každý člověk bude mít smlouvu, kterou musí někdo zpracovat. Každý člověk musí být nějak nalezen – castingy, konkursy, výběrová řízení, vyjednávání.

Rozpočet sestavuje producent případně s dalšími lidmi jakou jsou koproducenti atd. Nelze přesně říci, že jeden člověk sestaví rozpočet, který bude zahrnovat vše. Rozpočet se dá celkem jednoduše odhadnout, ale odhad musí mít reálné základy. Může to třeba vypadat tak, že nějaké velké studio chystá velký film a je schopno na něj uvolnit 150 milionů dolarů. Ve filmu bude hrát velká herecká hvězda, která bude stát 20 milionů. Dalších 10 milionů padne na ostatní herce a komparzisty. Polovina rozpočtu půjde na počítačové efekty. 20 milionů půjde na techniku. Takto se rozdělí jednotlivé položky rozpočtu a např. koproducent jednotlivé položky rozvine a k tomu bude mít opět asistenty a ti mohou mít zase své asistenty. Vše tedy záleží na „velikosti“ filmu. Nelze tedy ukázat jednoduchý vzor jak sestavit rozpočet. Je to stejné jako s firmami. Řízení malé firmy je úplně jiné jako řízení firmy. V malé firmě může ředitel rozhodovat o každém zaměstnanci, velká firma může mít stovky vedoucích pracovníků (prezident, viceprezident, generální ředitel, zástupce generálního ředitele, oblastní ředitel).

Pokud by měl tedy rozpočet filmu sestavovat člověk, který nemá žádné zkušenosti s dřívějším sestavováním rozpočtu, musel by si zjistit všechny položky (lidské zdroje, technika, logistika, zázemí, ...). Hlavně si je třeba uvědomit že výroba filmu začíná psaním scénáře a končí uvedením do kina, a to vše může trvat i několik let a vše se musí zaplatit: scenárista, režisér, herec, kamera, jídlo, toaletní papír, střihové studio, koncertní sál, výroba plakátu, bezin, kancelářský papír, rtěnka, pracovní večeře, pohoštění novinářů na premiéře, čistírna oděvů.

=

Člověk bez zkušeností není schopen sestavit rozpočet velkého filmu. Rozpočty sestavují lidé s praxí, kteří již vědí, kolik stojí pronájem techniky, kolik bude stát 1000 komparzistů na 5 dní, kolik bude stát pronájem studia na týden atd. A jak je známo, tak se rozpočty filmů pravidelně překračují někdy i o 100%. Ale laik nemůže prostě odhadnout rozpočet – tedy odhadnout ho může, ale jakmile ho někdo požádá o podklady, bude ztracený.

Rozpočty většiny filmů se však vytvářejí opačně. Tedy že nejdříve je známá částka k dispozici – např. 30 milionů Kč a tvůrci se tak musejí omezit a vyhradit si část peněz na techniku, část na lidi atp.

A to jsem se snažil odpovědět jednoduše. :-) Ale již z odpovědi je patrné, že sestavení rozpočtu filmu je velice složité. A jediný, kdo by Vám zadarmo s tímto pomohl, bude nejspíš jen student produkce filmu z nějaké školy. Pokud tedy chcete Váš scénář zfilmovat, nabídněte jej nejdříve nějakému producentovi... zbytek zařídí on. Je hloupost sestavovat rozpočet k filmu, pokud máte v nedohlednu peníze na realizaci; a v nedohlednu jsou peníze k realizaci filmu vždy, když neseženete nikoho, komu by se Váš scénář líbil.

To, co běžný scénář k pořadu. Už sis koupil a přečetl knihu Tvůrčí psaní 3?

Scénáře k soutěžím a různým živým přenosům si velmi často vypracovává sám moderátor - tedy scénář toho, co moderátor říká. Takový scénář se má držet určitých bodů, ale reakce na soutěžící jsou pouze improvizace (pokud nejde o americkou reality show, které často nejsou vůbec reality). Scenárista může vymyslet určité věty, které se stále opakují (Kmen promluvil. Zvolená osoba musí...). Scenárista také vymýšlí zadávání úkolů a pravidla. Otázky ve vědomostních soutěží zase vymýšlejí odborní pracovníci. Ale slova moderátora vymýšlí sám moderátor - pokud není pouze mluvící hlavou, pak to dělá scenárista.

A máte nějakou ukázku z profesionálního scénáře k pořadu? Pokud ano, rád bych jí viděl.

www.ceskatelevize.cz/pub/reporterict/213-452-80124-0008.doc

Na webu ČT najdeš spoustu dalších scénářů. Stačí napsat "scénář" do vyhledávání.

Konečně jsem dnes také přidal obrázky k velikostem záběrů v technickém scénáři.

http://www.scenar.filmovani.cz/jaknapsat/technicky-scenar-4.html#Dle_velikosti_zaberu

čau,

tak musim říct, že je to nářez! Je to kvalitně napsaný a hlavně se mi líbí, jak je ukázána česká filmařina nebo aspoň tak sem to pochopil . Jediný co mi přišlo trochu přehnaný bylo, když Jáson odbouchnul zeď, aby si udělal vchod, ale je to v poho . Jinak prostě chválim

Neboj. Těch přehnaností je ve zbytku scénáře mnohem, mnohem víc.

Oh sweet Jesus!

Tak tohle záleží fakt jen a jen na vás. Může vás to psát třeba i 10 když se dohodnete a rozumíte si. Výhoda, když píšeš sám je, že se určitě nebudeš hádat sám se sebou . Mě osobně vyhovuje pracovat samostatně, i ve dvou, ale ve třech už je to moc (pro mě)

Díky za odpověď. Pokud nechcete nemusíte, ale rád bych si přečetl alespoň ukázku z vašeho scénáře k sitcomu.

S tím nemám problém, ale zatím je to jen na papíře, až to budu přepisovat do el. podoby, nějak se dohodnem.

Dobře. Chtěl bych si ho jen přečíst, ne realizovat.

No jasně , realizovat si ho budu sám někdy v létě

A kdy by byl tak opsaný do počítače?

No snad tak do 3 tejdnů, doufám

No já jsem televizní formát psal normálně ve wordu. Jestli na to je nějakej sw to nevim ale nejlepší je celtx, tam se ale píše filmový formát

Raději věnujte více času psaní scénáře než vymýšlením, jakým formátem budete psát. Pokud nebudete scénář nabízet do Ameriky nebo Británie v anglickém jazyce, je jedno, v jakém formátu ten scénář bude. I kdyby váš scénář někoho zaujal, stejně se bude přepracovávat a rozhodně se podle něj nebude hned točit. Změna formátu trvá pár hodin, psaní scénáře trvá i stovky hodin. Buď si můžete plánovat neustále formát scénáře, případně děkovací řeč na Oscary, nebo můžete psát. Jestli vám tak záleží na formátu, tak napište tomu, komu budete chtít scénář nabízet, jaký formát si přeje.

Díky za odpověď. Objednal jsem si knížku Sitcom: vývoj a realizace a doufám že přijde brzy. Aby jste věděli proč kladu tak trapné otázky, tak vám to řeknu. Důvod je že jsem malý capart který se zajímá o scénáře a tahle stránka je fakt SUPER! To je důvod mejch trapných otázek.

Sitcom je spíše žánr než samostatný druh. Scénář se neliší od toho filmového nebo televizního. V US to mají akorát trochu uzpůsobené - jsou širší dialogová pole, protože sitcom se skládá převážně z dialogů. Ale jestli budeš chtít sitcom nabízet u nás, postačí ti běžný televizní nebo filmový scénář.

Proto vůbec nehledej rozdíly ve formátování sitcomu a běžného seriálu. Horor, komedie i drama se také píše stejným formátem.

Kdyby v ČR někomu záleželo na tom, jak má vypadat scénář, tak by to uvedl. Ale ať už se jednalo o Cenu Sazky nebo nyní o Filmovou nadaci, nikde neuvádějí, jak má scénář vypadat. Prostě napiš scénář "filmovým" nebo "televizním" způsobem dle pokynů na tomto webu a určitě tě s ním nikdo nevyhodí.

V USA je striktně vyžadovaný určitý standardizovaný formát, protože tam ročně vznikají desítky tisíc scénářů. Kdyby u nás opravdu někomu záleželo na formátu scénáře, tak by ten formát uvedl. Ale první (a asi i poslední) kdo to u nás udělal byl jeden amatér, který si psaním scénářů nevydělal ani korunu - JÁ.

Epizodu sitcomu bývá dlouhá něco přes 21 minut - bez znělky. Takže zhruba 22 minut... max. 30 minut. Obrazy je dobré oddělit, protože pro natáčení sitcomu není třeba technický scénář, takže se může natáčet hned podle literárního scénáře. (Natáčení sitcomu je technicky jednoduché.)

http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/848_preview.pdf

Zde je např. scénář Teorie velkého třesku:

http://jasonkaleko.com/BBTtroglodyte.pdf

Čau, dá se ten článek o sitcomu někde sehnat celý?

Ten by sis musel koupit. na: http://www.ereading.cz/cs/eknihy/848/sitcom-vyvoj-a-realizace.

Je to e-book, ale asi je to i tak dobrý.

Ok, to jsem si myslel, díky. Asi to i udělám

To vůbec není práce scenáristy! V sitcomu se smích přidává až v postprodukci a v mnohých případech se smích nahrává autenticky se skutečnými lidmi. Tudíž se smích přidává až na základě natočeného materiálu, nikoliv na základě scénáře.

Výjimkou by byl příklad, kdy by např. v běžném filmovém scénáři byla scéna, která by parodovala sitcom - v některých filmech to je, že se ozve "sitcomový" smích. V tomto případě by scenárista musel napsat, že se tento smích ozve.

Děkuji za odpověď.

já to nevím jistě, myslím že je to jakoby v text pauza.

příklad:

PETR

Jsi krásná Gabrielo, ale jednu vadu máš.

( - - )

Jsi hrozně tvrdohlavá

A kde jsi to viděl? Uveď příklad, jinak se těžko dá odpovědět.

Já jsem to viděl někde napsané, a myslím že je to pauza mezi textem.

Tak ale pauza by se napsala do akce ne? Ikdyž takhle to možná ty jde. Já jsem to nikdy neviděl

No já se domnívám, z vypozorování, že je to synonymum tří teček... jeden příklad za všechny(ale viděl jsem to užívat i v jiných) je třeba avatar, kde se to objevuje často

http://www.avatar-fanfiction.cz/download/Avatar-scenar.pdf

Osobně si ve scénářích vymýšlím také vlastní znaky. Když chci třeba vložit časovou mezeru do dialogu, tak to píšu takto: (...) A taky jsem si to vycucal z prstu (nevím, že by to někdo takto psal). Tak je možné, že je to opravdu např. mezera... prostě něco, co má vložit jasnou mezeru do textu.

Teď jsem se díval na ten Cameronův scénář, tak on to používá jako oddělení nového záběru. Jako např.: Karel má vytřeštěný pohled -- spatřuje velké město -- nad jednou z budov se vznáší loď. = 1. záběr na Karlův obličej, 2. celkový záběr na město, 3. detailní záběr na budovu a loď. Těmi pomlčkami zvýraznil děj. Když to čtete, víte, že si mát představit další záběr.

Avatara psal Cameron jako svůj projekt - věděl, že ho bude režírovat, proto nejspíš užíval výrazy ušité sobě na míru. Když prostě píšete scénář a "zažerete se" do děje, vidíte jednotlivé záběry a chcete je např. různě oddělit. Když já píšu akční scény, tak bezmyšlenkovitě používám pomlčky, tečky, mezery... -prostě abych ten děj více zvýraznil... -a když tam má být nějaké překvapení... nějaký zvrat... - - TAK HO PROSTĚ MUSÍM ZVÝRAZNIT ....... -aby to na mě z toho textu VYBUCHLO!!!.

Ještě doplním, že Cameron není typický scenárista a prakticky nemusí dodržovat žádné normy, protože většinou píše scénáře sám pro sebe. Např. podle rad Filda by jeho scénář k Titanicu nikdo ani nečetl, protože má 153 stran (ten co mám já), a to ještě používá menší písmo, takže by měl scénář kolem 200 normovaných stran. Cameron prostě vybočuje z průměru a jako scenárista-režisér si může dovolit do svých scénářů více popisovat jednotlivé záběry, což by naopak "běžný" scenárista dělat moc neměl.

S užitím třech teček připouštím, že je rovněž užívám za stejným účelem. A co se avataru týče, dává mi to smysl, především když si vybavím jiné z amerických scénářů... přechod mezi záběry, bez potřeby konkrétního popisu... no aspoň, že jsme se k něčemu dopracovali :) dík

Ano. V US mají speciální formát, ale u nás stačí TV nebo i klidně filmový. Ale jelikož sitcomy točí televize, tak bych volil TV... nebo záleží na domluvě.

Jestli umíš dobře anglicky, tak klidně. :-) Běžně by mělo stačit napsat, že někdo mluví cizí řečí a napsat to česky, nebo např. uvést, že text bude ve filmu otitulkován. Text se překládá až následně, protože buď není scenárista tak dobře jazykově vybaven nebo by čtenář nebyl dobře jazykově vybaven.

Zde je ukázka scénáře, kde se mluví německy: http://www.drbo.cz/downloads.php?cat_id=2&download_id=20

Ale překlad, pokud si jím opravdu nejsi jistý, psát nemusíš.

Díky, spíš napíšu, že daný text bude přeložen v titulcích

Stejně tak pracují i tvůrci seriálu Ulice. Zkus napsat paní Markétě Dočkalové, která je jedna z nich. infoTvurciPsani.cz

U mých posledních třech scénářů jsem začal kartičky používat. Opět i zde platí, že si je každý scenárista upraví k obrazu svému. Syd Field to popisuje v knize Jak napsat dobrý scénář na str. 176 (první vydání ČR). Field říká, že počet kartiček je na každém: někdo užívá 52 karet, někdo 100, někdo 12. U mého posledního 100 stránkového scénáře mám 20 kartiček.

Vzhled:

Karty mohou mít různé barvy - např. 3 barvy pro 3 dějství. Já užívám bílé a zvýrazňovačem si např. označuji body zvratu.

Karty mají popisovat jednotlivé sekvence nebo i scény (obrazy). Aby se v nich člověk vyznal, tak by měly být nadepsány jednoduchým heslem. Osobně prostě napíši jedno až tři slova: "V NEMOCNICI"; "PRVNÍ SETKÁNÍ"; "RVAČKA V PARKU" apod. Kdo umí kreslit, tak mu velice pomůže, když si na kartu nakreslí i obrázek, který vystihuje onu kartu (filmovou scénu). Pod velký nadpis případně napíši další hesla, co se v té konkrétní scéně odehrává.

Kam s kartami?

Koupil jsem si korkovou nástěnku - za pár desítek korun ji seženete např. v Kauflandu, Tescu nebo papírnictví. Kartičky tam jednoduše umisťuji pomocí špendlíků. Teď používám karty, které jsou starými malými fotopapíry... mám jich pár stovek. :-)

Proč používat karty?

Dříve jsem karty vůbec nepoužíval a i teď je používám tak trochu jinak. Karty používám především jako rychlou orientaci. Pátrání ve scénáři je trochu obtížné... a když píšete dlouhý scénář, časem si nemusíte vzpomenout na všechny scény a už vůbec ne na to, kde se nacházejí. Pomocí karet si můžete proletět celý scénář za pár sekund. Teď píši zrovna "obří" projekt, který se bude skládat z několika celovečerních scénářů, které na sebe navazují. No a bez karet bych se neobešel, protože stále musím hledat něco z předešlých dílů... takže kouknu na zeď, kde mám karty od starších scénářů.

Kromě rychlého přehledu o ději jsou karty výhodné v tom, že je můžete různě přesouvat apod. Tím vlastně můžete stavět příběh.

Někdo si nejdříve vyrobí karty a až když má sestavený kompletní příběh, začíná psát scénář. Já píši trochu jinak, a i když by se tak podle většiny rad psát nemělo, rád se nechávám překvapit tím, co mi při psaní příběh přinese. Proto karty píši napřed (oproti tomu, co mám již napsáno) pouze tehdy, když např. nevím jak dál, nebo když znám nějakou následující scénu, ale nevím, jak se k ní dostat. Takže ať již píšete scénář jakýmkoliv způsobem, rozhodně bych karty doporučoval - buď pouze pro rychlejší orientaci nebo pro plnohodnotné budování příběhu.

Fotku svých karet sem zatím nedám, protože zatím ty scénáře nejsou určeny ke zveřejnění.